(článek převzat ze stránek fanoušků Ultras12.cz)
Po přípravném utkání se Žilinou (25.1.2014, odkaz zde) jsme vyzpovídali staronového kouče. Díky téměř půlhodinovému povídání vám teď přinášíme velký rozhovor, sice první část v sobotu (kvůli autorizaci), ale další díly již budou přibývat tak, jak jste zvyklí – tedy ve středu. Přejeme příjemné čtení a prosíme o sdílení na sítích, aby naše činnost měla smysl.
Pane Psotko, kdy jste začal získávat vztah k fotbalu v Olomouci?
Jako malý kluk jsem začal s tátou chodit na fotbal, to jsme stávali ještě pod starými hodinami, to ještě nestála ani nová tribuna na stání. Sledovali jsme vždy, jak hráči vybíhají ještě z Céčka po mostu. Potom jsme stávali na tribuně, kde jsme měli stálé místo. Upřímně musím říct, že co se týče fanoušků, tak mě ti olomoučtí moc nenadchli, spíše jsem vnímal ty hostující, co se týče kotle a atmosféry, tak jsem obdivoval fanoušky na hokeji. Až později jsem začal více vnímat i fanoušky fotbalu. Co se týče zahraničních klubů, tak mě upoutá většinou choreografie, řízenost, a to, že dokáží strhnout i ty ostatní diváky.
Máte nějaký oblíbený fotbalový tým?
Toto musím oddělit. Když jsem byl malý, měl jsem takovou hru, kde byl pěkný znak Manchesteru United, a ten klub mi nějak přirostl k srdci. Později, když jsem začal chytat, jsem obdivoval Petera Schmeichela (brankář Man U). To tedy byla jedna stránka fandění, ale co se týče obliby fanoušků a organizace, opravdu se mi líbí model německé Bundesligy. Tam jsou perfektně připravené chorály, organizace co se týče dresů, šál, v tomto je Německo pro mě špička.
A nyní Váš nejoblíbenější celkově?
Já už deklaroval, že dlouhodobě obdivuji práci Arséna Wengera, líbí se mi, jakým způsobem a stylem se Arsenal prezentuje, teď v poslední době to byla Málaga, když hrála v předloňské sezoně Evropskou ligu. Líbí se mi Borussia Dortmund, která má herní projev založený na poctivém výkonu, takže tyto kluby momentálně mám asi nejraději.
Když si potřebujete odpočinout od fotbalu, jakým aktivitám se věnujete? Zajdete si třeba na pivo?
Tak, pivař nejsem, pivo mi nechutná, ale kdysi jsem chodil hrát tenis, protože fotbal byl od rána do večera. Když jsem byl na Slovensku, tak kolem Senice byla nádherná příroda, spoustu vojenských lesů, písečná půda, kopce. Pořídil jsem si tedy po delší době kvalitní kolo a začal jsem tam jezdit na kole. Když mám tedy volno a potřebuji se odreagovat, tak jezdím na kole. Třeba hraniční Petrovice, k Náměšti, někdy se sbalím, vezmu kolo do auta a jedu do Beskyd, takže toto je pro mě relax.
Jaký je váš největší vrchol se Sigmou? Čeho si nejvíce ceníte?
Pro mě je vrchol to, že naši mladí odchovanci hrají ligu, a že se dostanou daleko. Že naši odchovanci hrají v Plzni Ligu mistrů, ve Spartě poháry, že Kalas je v Chelsea, toto je pro mě vrchol trenérské práce, kdy se hráči prosazují i v evropských klubech. Potom také to, že jsme se Sigmou hráli Evropskou ligu, to bylo pro mě asi nejkrásnějších 30 – 40 minut zápasu s Evertonem, než se nám to začalo sypat.
V dalších dílech se dozvíte, jak funguje olomoucká hráčská akademie, jaký názor má trenér na nás – na fanoušky, a také to, jakou zkušenost mu přinesla práce GSM.
Zachovejte nám přízeň
