V první části jste se mohli dočíst o kariéře Pavla Hapala, o tom jaké to bylo začít trénovat nebo také o tom jaká byla možnost, že bude trénovat Sigmu.
V této, druhé, části se dozvíte jaký má oblíbený tým, kde zažil dobrou atmosféru na fotbale anebo jestli nemá strach, že mu výzvu omlátí někdo o hlavu. Přejeme příjemné čtení.
Náš web je směřován pro fanoušky. jak vy je vnímáte? Máte čas je sledovat? Vnímáte to na lavičce?
Samozřejmě záleží co se na to daným hřišti děje. Já osobně vnímám fanoušky z jednoho prostého pohledu jako trenér i jako hráč. Bez fanoušků se fotbal hrát nedá, to je to nejpodstatnější. A je jasné, že dneska registruji více těch negativních nebo i pozitivních věcí od fanoušků. Určitě je vnímám víc než když jsem byl na hřišti.
Prošel jste několika státy ať už jako hráč (Česko, Německo, Španělsko) nebo jako trenér (ČR, Polsko, Slovensko). Kde byste ty fanoušky hodnotil nejkladněji?
Musím říct, že v Německu měli výborné fanoušky přesto mě ta atmosféra nebyl tak blízká jako ve Španělsku. Na to, že jsme byli provinční klub, z malého ostrova, tak se s Vámi při průchodu městem každý bavil, hodně fanoušků se chtělo fotit apod. Bylo to takový jiný prostředí, kamarádský, přátelštější. Myslím si, že nám všichni upřímně fandili, ať se vyhrálo nebo prohrálo. Tam pro mě bylo to fotbalové prostředí nejlepší.
To znamená, že tam od fanoušků nebyl takový tlak?
Tlak tam byl stejný, ale fanoušci s mužstvem žili naprosto neskutečně. Zažíval jsem i těžké chvíle když jsme zachraňovali ligu a pro některé hráče to bylo složité, ale v takové menší míře.
Teď jste v trenérské kariéře zažil Polsko (Zaglebie Lubin) a mezi fanoušky je Polsko hodnoceno velmi vysoko, jako takový vzor v podstatě. Co vy na to?
Musím říct, že když mám možnost a už jsem vedl mužstvo při šesti tisícové návštěvě někde tady v Česku a v Polsku je ta atmosféra úplně jiná. Právě fanoušci Lubinu, kde jsem trénoval, byli neskuteční. Dokázali na šestnácti tisícovým stadiónu, s třetinovou návštěvou, neskutečnou atmosféru. Musím říct, že to fandění se musí zažít. Ale taky je fakt, že Poláků je hodně, je to čtyřicetimilionová země a oni tím fotbalem žijí. Je to pro ně, třeba v tom Lubinu kde jsem trénoval, svátek a k tomu tak i přistupovali.
S tím také souvisí otázka, na kterém stadionu jste zažil nejlepší atmosféru?
Měl jsem možnost sledovat zápasy na Realu Madrid, jako divák. Tam je atmosféra nádherná, když vám přijde sto tisíc diváků (Santiago Bernabeu má kapacitu 85 454 diváků ;-), pozn. redakce ), tak to ani jinak nejde. Byl jsem jako trenér na Chelsea kde byla vynikající atmosféra. Také jsem byl na zápas Žilina – Sparta, opět neskutečná atmosféra. Takže těch zápasů bylo více. Ale jak říkám, je velký rozdíl když přijde sto tisíc diváků nebo když přijde šest tisíc.
V průběhu rozhovoru tady několikrát zazněl Real Madrid a to mě vede k otázce ,který klub je váš oblíbený v Česku a v zahraničí?
Já jsem v Česku vždycky fandil Sigmě Olomouc a budu jí fandit vždycky. Jsem tady doma a Sigma je mému srdci logicky nejbližší. No a v zahraničí je to právě ten Real. I když musím říct, že mám občas rozepře s mými dětmi. Jeden syn fandí Chelsea, druhý Barceloně a já s tím třetím fandíme Realu Madrid.
Bývají občas doma hádky?
Hádky ani ne, ale spíš takovéto hecování. Na druhou stranu mám rodinu tak fajn, že když Real zrovna hraje, tak fandí se mnou. Když teda nehraje proti jejich oblíbenému týmu.
Někteří starší fanoušci mě navedli na otázku ohledně slavného tažení v pohárech, kdy na výjezd do Hamburku mělo jet snad tři tisíce fanoušků. Pamatujete si nějak víc na toto utkání?
Tenkrát jsme to vnímali hodně. Dokonce v tom kotli byli i můj brácha s tátou. Už jenom z toho pohledu, že ten stadión nebyl úplně zaplněný, oni nás brali jako nějaký outsidery z východu. A my jsme tam vyhráli 2:1 a atmosféra byla vynikající. Ta cesta do Hamburku je velmi dlouhá a my jsme jim za to, že nás podpořili byli velmi vděční. A když se vrátím k domácímu utkání. My jsme jezdili na soustředění do Chudobína, do toho zámečku kde jsme odpočívali před zápasem. A přijížděli jsme hodinu a půl předem na ten zápas a na stadionu už bylo beznadějně vyprodáno. A to tehdy bylo snad mínus patnáct stupňů. Takže tady to žilo. Olomouc žila. Dokonce si vzpomínám, že ten kdo, se ve škole prokázal vstupenkou na tohle utkání, tak dostal volno. Ono se tohle utkání myslím hrálo brzo. Nádherná atmosféra musím říct. Takovou Olomouc zažít, vstávají chlupy na rukách.
Teď pojďme malinko od fotbalu i fanoušků a to k Vaší výzvě „Spojme síly pro Sigmu“.
Proč ta výzva právě teď? Proč právě teď je ten správný čas s takovou výzvou vyjít na světlo?
Tříbilo se to delší dobu. Někdo to spojuje s tím, že je Sigma v druhé lize nebo s tím, že se jim ze začátku nedařilo. Já ba naopak si myslím, že Sigma Olomouc má takový kádr, že zpátky do první ligy se vrátí. Ale myslím, že jsme to vzali z takového širšího hlediska a díváme se na ten klub už několik let. A největším impulsem bylo setkání se s lidmi na zápasech áčka nebo mých kluků, kteří se ptali „Co je to s tou Sigmou?“, „Co se to s ní děje?“, „Co s tím budeme dělat?“. No a my jsme si řekli, že nám to není jedno a že s tím zkusíme něco udělat.
Nemáte strach, že Vám někdo omlátí o hlavu to, že kandidujete do místní samosprávy. A že celá tahle výzva je jenom takovým zviditelnění se, právě před těmito volbami?
To s tím absolutně nesouvisí. Já jsem do voleb šel jako nezávislý jenom kvůli tomu, že znám některé lidi, kteří toho pro olomoucký sport udělali hrozně moc a dělají nadále. A já v ty lidi mám důvěru. Nemluvím o straně ale o konkrétních lidech. A s tou výzvou to nemá nic společného.
Je to tedy náhoda, že to takhle vyšlo?
Ano, je.
Asi nejdůležitější otázka je, co je cílem té výzvy?
Cílem je, aby se Sigma dostala do pozic, na kterých byla dříve, to znamená čelních pozic první ligy. A my máme obavu, že do těch pozic se v momentální situaci nemůže dostat, i když věříme že se vrátí do první ligy.
Prezentovali jste, že než se setkáte s akcionáři nebudete prezentovat bližší detaily (rozhovor vznikl 25.9, čili zhruba pět dní před schůzkou „výzvy“ s akcionáři). Ale můžete v obecné rovině naznačit, co by mělo pomoct vaše cíle splnit?
Chceme nabídnout naší spolupráci v klubu. Chceme nabídnout určitá řešení, ať už z hlediska sportovního tak i ekonomického.
Jak jste spokojeni s reakcí veřejnosti na vaši výzvu?
Jsme rádi, že nás někdo podpořil. Pro nás řeknu „už jen těch 700“ lidí je závazek. A i kdyby to bylo pouze pro těchto 700 lidí, tak už to stojí za to něco s tím dělat.
Kdyby tuto výzvu podepsalo třeba 200 lidí mělo by to pro Vás smysl?
Nevím, ale možná kdyby to bylo méně než 100lidí tak by to znamenalo, že společnost je s tím spokojena a že nemá smysl něco měnit.
Jako reakce na vaši výzvu vznikla taková fanouškovská proti výzva. Slyšeli jste už o tom?
Něco jsem samozřejmě slyšel, ale já se tím až tak moc nezabývám. Protože my máme svou vizi, kterou chceme představit a buď budeme přijati a vyslechnuti nebo ne. A bude nám řečeni „ano máte tu možnost, pojďte nám v tom pomoct nebo ne“. Samozřejmě těžko jinak ovlivnit negativní ohlasy.
Pavle, poslední otázka, na našem webu už tradiční. Co byste vzkázal našim čtenářům a fanouškům Sigmy?
Vzkázal bych pouze jediný, a to nejpodstatnější, aby chodili na stadión v co největším počtu, aby pomáhali mužstvu k tomu momentálnímu cíli, postupu. A já věřím, že společně to zvládneme.
