V úterý na Den vzniku samostatného československého státu jsme se vydali na dohrávku 10.kola do
Sezimova Ústí na zápas s místním klubem FC Táborsko. Ten sliboval zajímavou bitvu o první místo.
Dalo by se říct, že to byl takový dodatečný šlágr kola, ke všemu ještě byli domácí do té doby bez
porážky.
Pro nás fanoušky to byl, zejména díky stadionu, velmi specifický a svým způsobem atraktivní zápas.
Stadion Soukeník, jak známo, se nachází uprostřed lesa v okolí chatové osady. Nutno říci, že
infrastruktura celého areálu je pro větší zápasy nedostatečná a domácí jistě sami dobře vědí, že
myšlenky na první ligu na Soukeníku se rovnají sci-fi. Stadion má však i své nesporné klady – po dobu
utkání jste na čerstvém vzduchu, před výkopem si můžete skočit na ostružiny, v půlce nasbírat houby
a po utkání pozdravit místní zvěrstvo v čele s myslivcem Horynou.
Teď už k utkání samotnému. Při příchodu k sektoru nás vítá velmi početná družina mužíků ve žlutém.
Pod našim sektorem je ještě nastoupena druhá část této družiny a aby toho nebylo málo, tak vedle
sektoru stojí hasičský vůz s celou jednotkou. Nakonec proč ne, byl to přece podzimní šlágr druhé ligy.
Soukeník je slušně zaplněn, hlášeno bylo 2711 diváků. V našem sektoru se schází zhruba 35 fandů,
mezi nimi i pár neznámých tváří, možná to byli zbloudilí chalupáři. V první půli by se dalo naše
fandění nazvat možná blamáží, ve druhé se trošku pohecujeme a zformujeme a už se fandí co to jde.
Domácí fanklub „Ševci“ se prezentuje zejména velice hlasitým a otravným mlácením do bubnů a poté
se přidal dokonce i nějaký trubadúr s trubkou, počet fandících by se dal spočítat asi na prstech jedné
ruky, ovšem slyšet byli a to je hlavní. Našemu supportu v druhé půli výrazně napomáhaly přilehlé lesy
a také protější tribuna, od které se fandění výborně rozléhalo. Snad na nás nepodá místní myslivecký
spolek stížnost za rušení zvěře. Ke konci zápasu ještě probíhají oboustranné hecovačky vesnice vs.
město. Z pestré spleti pokřiků bych vypíchl naše „Sigma zdraví venkov“.
Osazenstvo našeho sektoru se v průběhu zápasu baví po svém. Někteří se opalují, jiní nacházejí
v sektoru houby, druzí přežívají po náročné cestě vlakem. Zajímavostí je, že na stadioně fungují
„roznašečky“ lihovin, což přirozeně poutá pozornost některých znalců z našeho sektoru. A protože je
podzim, tak se někteří během zápasu baví pouštěním lítacího draka. V určitých pasážích zápasu tak
vlaje nad sektorem drak, to by se tedy dalo klasifikovat jako naše jediná optická prezentace.
A jak už jistě všichni dobře víte, tak naši hráči v Sezimově Ústí vybojovali vítězství 2:1, což nám
konečně zajistilo první příčku v tabulce. Po zápase probíhá klasická děkovačka, kterou tentokrát vede
mladý gólman Michal Reichl, zdravíme se ještě s hráči a poté hurá na Hanou.
A jak pronesl jeden starší výjezďák směrem k hráčům… hoši dobrý, ale bohatě stačilo jednou, takže za
rok už snad na jiném stadionu a v jiné soutěži.
