Přinášíme 3. pohled okem fanouška na sezónu v 2.fotbalové lize zvané momentálně Národní liga. Pohled pro nás připravil Matěj.
Máme za sebou úspěšnou misi v druholigových vodách. Než se budu věnovat dění na tribunách, tak jen všeobecně shrnu věci okolo.
Druhá liga byla pro mě jeden velký otazník. Budeme mít na okamžitý postup zpět mezi elitu? Nebo se budeme plácat v druholigovém bahně podobně jako třeba Zlín? Nutno říci, že vstup do soutěže tyto obavy jen prohloubil. Další otazník pro mě byly návštěvy a celkově zájem o druhou ligu. Tady jsem byl vcelku překvapen, po celý rok byly počty vyrovnané. Drobné rozdíly byly při atraktivnějších zápasech se Zlínem a Opavou. Jinak mým hrubým odhadem návštěvy v rozmezí 2 000 – 2 500 jsou slušné. No a upřímně největší obavy jsem měl ohledně kotle. Ale to už zhodnotím níže.
Domácí zápasy
Neatraktivní soutěž, neatraktivní soupeři, absence hostujících fanoušků – to rozhodně nejsou aspekty, které by houfně naháněly fanatiky do ochozů. Když k tomu přičtu ještě stav kotle v předešlé tragické sestupové sezóně… No realita byla naštěstí jiná. Kotel jsme měli na každém zápase (což v této soutěži rozhodně není železným zvykem.. ), aktivní podporu si nejednou pochvalovali samotní hráči a trenér. Počty v Esku se samozřejmě odvíjely od atraktivity soupeřů. Ani při těch nejnudnějších zápasech nebyl kotel prázdný, za což patří dík všem aktivním. Jediné pozitivum druhé ligy plyne z toho, že do sektoru chodily lidi, co přišli fandit Sigmě a chtěli se u toho bavit. To příští sezónu se máme zase na co těšit, kotel plný pozérů a kašparů. Po celý rok samozřejmě nechyběly ani optické prezentace a v jarní části také pár podařených pyroshow. Něco se podařilo, něco míň, něco vůbec. To k tomu patří, snad nás neúspěchy posunou dál.
Domácí šlágry sezóny
Už dopředu bylo jasné, že nás z šedi a nudy vytrhne zápas s Opavou. Po letech nás doma čekal tento kvalitní soupeř ze Slezska, což přinášelo velká očekávání. Bohužel, ikdyž jsme se snažili hecovat a mobilizovat síly, tak nás hosté strčili do kapsy, zejména počtem. Ukázalo nám to, že početným táborům můžeme jen stěží konkurovat, když nebudeme mít plný kotel. To je k zamyšlení nás všech, chceme si přeci uhájit domácí prostředí! Větší propadák byl pro mě ale Zlín. Hostů přijelo daleko míň než Opaváků a přesto tu byli také jako doma. Všechno je to hold o přístupu každého z nás. Tento zápas beru jako ostudu. Slabý počet, slabý support. Je mi jasné, že v obou případech byli hosté nahecovanější. Byl to pro ně atraktivní výjezd na pěkný stadion. Co víc chceme my, to opravdu netuším.
Venkovní zápasy
Na výjezdy se mnozí z nás už dopředu těšili. Nová místa, nové stadiony, prostě něco nového. Ve většině případů absence policejního dozoru a na stadionech daleko mírnější kontroly u vstupů. Dalo by se říct skoro sen. Osobně jsem ale rád, že už to pro nás skončilo, ikdyž policejní buzerace mi teda opravdu nechyběla. Co si budeme povídat, první liga je úplně někde jinde. Jako zpestření to bylo dobré, ale jezdit do každé prdele, kde nejsou žádní aktivní fanoušci, to mě přestalo brzo bavit. Na druhou stranu musím říct, že to byl taky leckdy zážitek. Ať už Jirka Lála a jeho 200 volných vstupenek ve Zlíně, sekuriťák v Mostě se slovy „Hele, běž se vychcat támhle k plotu. Tady hajzly nejsou.“, no a třeba svařák jako ve Frýdku, ten nám v Edenu asi nikdo nenavaří.
Ohledně počtů. Na zápasy po Moravě a Slezsku jsme vyjížděli ve velkých počtech, tady snad žádné zklamání nebylo. Bez debat nejlepší vystoupení bylo v Opavě, kde to byl celkově zápas s vysokými parametry. Výjezdy do Čech byly slabší, ale jezdilo se všude. Pokud se někteří komentátoři na fejsbuku neustále podivují, že nás mělo být tam a tam více, tak jsem nejspíš zaspal nějaké období, kdy jezdily stovky olomoučáků na výjezdy. Beru to jako realitu, prostě nikdy nás na daleké výjezdy nejezdilo hodně.
Sladký konec sezóny
Zvlášť se budu věnovat poslednímu zápasu se Žižkovem. Od něj jsem osobně nečekal tolik, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Pochvalných ohlasů bylo nespočet, to samo o sobě beru jako dostatečné hodnocení. Nejlepší support sezóny, slušně zaplněný sektor, závěrečná pyroshow ze 100 rací. Opravdu výkon z jiné planety, takhle kdyby to vypadalo pravidelně… Na zápas také dorazila početná skupina přátel z GKS Jastrzębie. Jejich bubeník nám ukázal, kde nás tlačí bota a celkově přispěli k výbornému výkonu SEKTORU S. Po zápase klub umožnil oslavy fanoušků s hráči přímo na hřišti. Povedený den, podařené oslavy.
Když to shrnu, tak naši hráči splnili svou povinnost a vrátili náš klub tam, kam bez pochyb patří. Z tohoto pohledu byla sezóna úspěšná, ikdyž začátek nebyl jednoduchý. My jsme je celou sezónu hnali dopředu, vytvářeli jim aktivní podporu doma i venku. Sám za sebe ale nijak nejásám. Byl jsem loni u té obrovské potupy v Liberci a tento „zážitek“ je pro mě stále silnější, než křepčení s druholigovým pohárem. Pro mě to tehdy byla potupná tragédie. Křest ohněm nás teprve teď čeká v první lize. Jsem moc zvědavý na to, jestli se klub poučil z minulých chyb a zda-li onen pád po 30 letech berou jako memento. Další pád by fanoušci jen těžko „kousali“. Sigma se z české špičky dostala až na úplné dno. Byl bych rád, kdybychom se mohli společně zase radovat z velkých úspěchů, ale k tomu povede ještě dlouhá cesta. Příští rok napoví…
No a my v SEKTORU S máme také na čem pracovat! Ukažme, že fanouškovsky do první ligy patříme, že dokážeme na Andráku vytvářet pravidelně kvalitní podporu našim hráčům! Čeká nás ještě hodně práce, proto zůstaňte aktivní a stále se bavte fanděním.
