Po dlouhém, tentokráte již ligovém, týdnu, vám přinášíme pravidelný středeční rozhovor se zajímavou osobností. Tentokrát jsme vyzpovídali nového hráče v kádru našeho klubu – pětadvacetiletého Davida Alberta Depetrise. Ten se v sobotním krásném večeru gólově prosadil hned dvakrát, ale již v nedělním dopoledni si udělal čas na vás – na fanoušky. Příjemné počtení.
Jak skoro všichni ví, tak pocházíte z Argentiny. Mohl byste fanouškům popsat své fotbalové začátky?
Narodil jsem se v argentinském San Jorge, to je moje město, které má nějakých třicet tisíc obyvatel. Fotbal jsem začal hrát, když mi byly 4 roky, máme tam takový velký klub (San Jorge de Tucumán, pozn. red.), který sice hrál nižší soutěž, ale má spoustu možností sportovního vyžití – nejenom fotbal. Tak jsem začal s kamarády hrát, pomalu se to zlepšovalo. Já měl vždycky rád fotbal, už od malička jsem znal všechny hráče a moc jsem chtěl hrát, to se mi podařilo.
Jak se dále vyvíjel váš fotbalový život v Argentině?
Ano, hrál jsem druhou ligu, už jako profesionál, a v sedmnácti letech jsem poprvé nastoupil za A-tým. Druhá argentinská liga je velmi kvalitní, hodně lidí tam chodí na fotbal, dá se to srovnávat i s nejvyšší soutěží. Byly to skvělé časy, byl jsem šťastný, že už hraju za profesionály, byl to můj splněný sen. Cením si toho, protože ta cesta nebyla jednoduchá a rodina mě podržela. Byl to klub Rafaela (Athlético de Rafaela, pozn. red.), dneska hrají nejvyšší soutěž v Argentině, a hraje za ně můj bratr.
Jak jste se dostal do Evropy?
Díky tomu, že jsem byl mladý, a dával jsem tam góly, tak do Argentiny přicestoval holandský majitel trenčínského klubu se skautem, udělali klubu nabídku na přestup, mě nabídli zajímavou smlouvu na 5 let, dalo by se říci nadstandartní, tak jsem si řekl, že to půjdu vyzkoušet. Z Argentiny jsem tedy šel rovnou do Trenčína.
Máte kromě slovenského také pas italský. Můžete prozradit, jak jste k němu přišel?
Hodně Argentinců si o italský pas žádá, protože hodně Italů po 2. sv. válce odešlo do Argentiny, takže naopak hodně z nás má italské kořeny. Takže když někdo chce jít do Evropy na déle než 3 měsíce, tak potřebuje evropský pas. Pro fotbal je to také důležité, protože jako hráč asi těžko zůstaneš v jednom městě napořád. Proto jsem si o ten pas zažádal, ale trvalo hodně dlouho, než jsem ho získal.
Argentina je známá jako země výborných fanoušků, vy sám jste byl také v Turecku. Jak byste charakterizoval svůj vztah k fanouškům?
Nevím ani, jak to pořádně popsat. Když jsem hrál v Argentině, tak už dvě hodiny před zápasem bylo ve vzduchu cítit, že se blíží zápas, ano, byl jsem mladý, ale myslím, že je to tam pořád stejné. Toto jsou pocity, které se velice těžko popisují. Vzpomínám ale, jak jsme čekali v kabině, a na ulici už byly davy lidí, atmosféra už byla cítit, la bomba, byl tam velký adrenalin, a to byla jenom ta druhá liga. A když jsme přicházeli na hřiště, tak to byly opravdu nádherné pocity. Na druhou stranu je to tlak, ale diváci donutí předvést hráče to nejlepší. V Turecku byli fanoušci také velmi kvalitní, ale stejně si myslím, že na Argentinu to nemělo.
Na Slovensku jste tedy musel zažít asi pěkný šok, když vás nepodporovalo moc fanoušků.
Byl jsem trochu překvapený, pro hráče je samozřejmě nejlepší, když na stadion přijde co nejvíc lidí. Pro hráče je to motivace, a především říkám, že fotbal je pro fanoušky. Musel jsem si ale zvyknout, soustředit se více na výkon, než na to, kolik zrovna přijde lidí. Samozřejmě bych byl moc rád, kdyby na fotbal chodilo co nejvíce lidí – jak tady, tak na Slovensku.
A jak byste zhodnotil výkon fanoušků v zápase se Slavií?
Ano, bylo to moc dobré, pěkná atmosféra – jak z naší strany, tak z té hostující. Doufám tedy, že každý zápas bude přibývat více a více lidí a budou chodit rádi.
Kdy vás poprvé Sigma kontaktovala?
Já o tom moc detailů nevím. Řešila se moje situace v Turecku, to trvalo asi měsíc, kdy jsem nemohl trénovat s mužstvem, takže to rozhodně nebyla dobrá situace. Měl jsem před tím i jiné možnosti, ale klub se nerozhodl, takže jsem potom ty původní nabídky už neměl. Když se blížil konec přestupového období, měl jsem nabídku z několika zemí, jednou z nich bylo Česko. No a můj manažer mi říkal, že je možnost jít do Olomouce, volali mi lidé z klubu. Volal mi trenér, řekl mi, jaká je situace, jak by to u nich vypadalo. S trenérem jsme se znali, protože jsem už proti Sigmě hrál nějaké zápasy, tak jsem se nakonec rozhodl, že sem půjdu.
Berete tedy toto angažmá jenom jako půlroční „brigádu“, nebo si umíte představit i dlouhodobější působení v Olomouci?
Momentálně to beru opravdu jako hostování, které bude trvat tři měsíce. Ne jako brigádu, ale spíše jako spolupráci, kdy se snad já budu zlepšovat, a tím pomůžu také klubu, aby to bylo vzájemné. Navíc ještě stále mám v Turecku smlouvu, když mi tady skončí hostování, tak ještě na dva roky. V první řadě bych se tam stejně musel vrátit a čekat, jak se vyřeší situace, a potom se teprve uvidí, co bude dál. Teď samozřejmě nemůžu říct, že tady budu pokračovat, za tři měsíce se toho může ve fotbale hodně stát.
V Sigmě jste od středy. Stihl jste si už projít město?
Šli jsme s Argentem a jeho synem, prošli jsme se po městě, byl jsem na náměstí, tedy aspoň myslím, že to bylo ono (smích). Velice se mi to líbilo, sice jsem skoro nic tady neznal, ale myslím, že je to opravdu krásné město.
Co děláte rád ve volném čase, kromě fotbalu?
No, pořád se koukám na fotbal. Mám také rád hudbu. Poslouchám argentinské skupiny, třeba reggae, ale i evropskou hudbu, pop – třeba Rihanna, nebo něco mixované. Nemám nějakou vyloženě oblíbenou skupinu.
Jak se vám líbí česká, potažmo slovenská, děvčata?
Jsem tu strašné krátce, abych mohl hodnotit. Ale podle mě, co jsem poznal, jsou české, slovenské, polské, a myslím, že i ukrajinské, nebo ruské holky, prostě v tomto prostoru hodně krásné baby, v Evropě určitě nejkrásnější. Pak také samozřejmě v Argentině, Brazílii, Venezuele či Kolumbii jsou také krásné, ale v Evropě jsou určitě české a slovenské ženy nejkrásnější.
Co byste na závěr vzkázal olomouckým fanouškům?
Byl bych moc rád, kdybyste nás přišli podpořit na každý zápas, bez ohledu na to, jestli se vyhraje, remízuje, nebo prohraje. Také abychom byli všichni spolu, my se na hřišti budeme snažit předvést to nejlepší a doufám, že budete rádi. Včera jsme sice nastavili laťku hodně vysoko, ale musíme zůstat pokorní. (mva)
Rozhovor probíhal ve velmi přátelské atmosféře, překvapivá byla u Davida především velmi dobrá slovenština, otevřenost a vstřícnost.
Další rozhovor vám přineseme opět za týden, máte se na co těšit.
Od fanoušků pro fanoušky
