Dobrý den, jak jsme slíbili, přinášíme vám druhou část rozhovoru s Pavolem Mlynárem, tentokrát spíše o jeho zážitcích a postojích k fanouškům. Připomínáme, že rozhovor byl udělán minulý týden před trenérskými rošádami v SK Sigma Olomouc.
Jakou tedy máte v současnosti v klubu funkci, když nepřipravujete první tým?
Po příchodu Zdeňka Psotky, který si vybral jiný model kondiční přípravy, jsem už od léta přešel k B-týmu, kde jsem působil v pozici jednak jako kondiční trenér, ale také jako asistent trenéra Radima Kučery. Akorát v zimě byla změna, když Radim přišel jako asistent do A-týmu, a ke mně přišel jako hlavní trenér Pepa Mucha.
Chcete se tedy fotbalu věnovat i ze stránky taktiky. Děláte si trenérskou licenci?
Moc mě to láká. Už jsem pět let v profifotbalu, něco jsem se naučil, fotbal mám rád, hrával jsem ho, proto si teď tu licenci dělá, protože bych si to jednou moc rád vyzkoušel jako hlavní trenér.
Když chodíte na fotbal, vnímáte aktivní fanoušky? Jak moc sledujete fanouškovskou scénu?
Pro mě jsou fanoušci základním kamenem fotbalu. Mám rád kluby, které mají silnou fanouškovskou základnu. Já to pořád beru tak, že se fotbal hraje pro fanoušky, že to je jedno velké představení. Lidi by se měli chodit na fotbal bavit, možná i zapomenout na své problémy, a my bychom proto měli pro ně odevzdat všechno. Byl jsem v tom Madridu a atmosféra padesáti, nebo šedesáti tisíc lidí je neskutečná, člověka strhne, a tam jsem právě zjistil, o čem fotbal je – když to nedělá ani tak pro peníze, jako hlavně pro fanoušky a pro úžasné zážitky.
V Madridu jste byl pouze na stáži, nebo jste tam měl i někoho na starosti?
Nikoho jsem tam individuálně neměl, jenom lehce jsem spolupracoval s Tomášem Ujfalušim, který měl problémy s kolenem. On mi pomohl, spal jsem u něho, a při tom jsme cvičili, aby se to koleno zlepšilo. Tomáš se ke mně zachoval fantasticky, možnost jet do Madridu jsem dostal od svého známého, a Tomáš mi volal, že si nic nemusím vozit, že se o mě postará, což nakonec udělal. Chodil jsem na všechny tréninky, zápasy, všechno. Potom jsem se vrátil do slovenské reality, ale entusiasmus mi vydržel ještě měsíc. (úsměv)
Ty návštěvy, co tam jsou, to je neuvěřitelné, padesát, šedesát tisíc lidí. Je to fotbalová země. V neděli byl zápas, všichni šli do kostela, potom společně do nějakých restaurací. Zápas byl v šest, a už ve čtyři čekali fanoušci před stadionem, dělaly se tam kaštany, spoustu rodin, perfektní. Bylo tam i tvrdé jádro, které jsem u jiných týmů neviděl. Byl jsem na zápas Villareal – Atlético a soupeř nic takového neměl. Všichni si fandili, jak chtěli, nikdo je neomezoval.
Bylo už tehdy poznat, z vašeho pohledu, že se Atléticu blíží zlatá éra?
Ne. Já jsem tam byl v roce 2010 v dubnu, tam byl ještě jiný trénér – Abel Resino, až potom tam přišel Diego Simeone, a začala jim ta éra. Myslím, že dvakrát vyhráli UEFU a teď jsou v Champions League tak vysoko. Tehdy jsem tam poznal bombarďáky jako Diega Forlána, nebo Kün Aguero, který je teď v Manchesteru City. (dle internetových zdrojů Diego Simeone koučuje Atl. Madrid od roku 2009, pozn. red.)
Jak se díváte na Ultras, téma pyrotechniky?
Pyrotechnika je určitě součástí atmosféry na stadioně, pokud to nepřekročí nějakou mez, třeba házet na trávník, nebo ty megadělobuchy, co můžou poškodit sluch. Když je to součástí chorea, tak je to skvělé, dodává to duelu tu pravou atmosféru. Blbé je, když si to pár lidí splete s válkou, hází to na sebe, mezi sebe, to pak může být velmi nebezpečné.
Co tedy vzkážete olomouckým fanouškům?
Po vašem je to možná otřelá věta, ale fanoušek je dvanáctým hráčem týmu. Jak fanoušci potřebují nás, tak my potřebujeme ještě ve větší míře je. Fandění vlévá hráčům krev do žil a nutí je, aby ze sebe vydali to nejlepší. I když se teď nedaří, tak můžu ubezpečit fanoušky, že ti chlapci jdou vždycky na hřiště odevzdat všechno, aby se fanoušci na stadionu bavili. Chtěl bych je poprosit, aby při týmu zůstali v dobrých i zlých časech, o tom právě to fanouškovství je. Úžasné je, když nějaký klub spadne do druhé ligy, ale fanouškovské zázemí mu zůstane, to se mi na tom strašně líbí.
Jaký je váš tip do konce sezóny? Zachrání se A-tým? A postoupí béčko do druhé ligy?
Já jsem přesvědčený, že první tým má kvalitu a sílu na to, aby se zachránil. Moc jim držím palce, protože do prvního týmu už moc nezasahuju, ale hodně kluků jsem za ten rok a půl poznal a vím, že jsou to dobří kluci. I když se v budoucnu naše cesty rozejdou, tak si Sigmu uchovám v srdci, budu jí sledovat dále. Co se týká B-týmu, tak tam pracuji s radostí s mladými talentovanými kluky, kteří mají velkou budoucnost, když na sobě budou pracovat. Za poslední půlrok jsem vlastně v takovém nebi, protože s těmito hráči pracuji, mám od nich zpětnou vazbu, vidím, jaké dělají pokroky… Člověk se nikdy nemůže zaručit, že do té druhé ligy postoupíme, ale uděláme pro to všechno. U mladých sportovců je ale křivka výkonosti velmi kolísavá, ale všichni v mužstvu uděláme všechno pro to, aby se to podařilo, i přes nepříliš povedený začátek jara, kdy ale výkony byly velmi dobré. (mva)
Na závěr uvádíme, že rozhovor byl přepsán do češtiny.
