Hon na fanoušky počesku: Bezpečnost už na posledním místě

Tak už v tom pěkně lítáme. Po řádění chuligánů na ostravských Bazalech se strhla doslova lavina silných prohlášení o tom, jak se budou podobné jevy v budoucnu potírat. Otázkou však zůstává, kolik z návrhů se podaří prosadit, a jak chystané změny ovlivní fandění na našich stadionech.

Cílem tohoto zamyšlení je vyložení a analýza problému z pohledu obyčejného fanouška, nechci zde hájit ani jednu stranu. Hned na úvod musím uvést, že nejsem příznivcem ani jedné strany – iniciativy svazu, potažmo ministrů Chovance a Chládka, považuji za hysterické a přehnané, nesouhlasím však ani s názory „pravověrných ultras,“ jejichž argumenty jsou často dětinské a velice zjednodušující. Pojďme se tedy podívat na to, co se na nás všechny chystá.

Začněme s kartami fanoušků – fenoménem, který se již objevil na Slovensku, v Polsku, v Holandsku, Německu a dalších zemích. Co to vlastně pro fanoušky znamená? Podle vyjádření činovníků FAČR by se jednalo o čipové karty, kde by byly uváděny informace o držiteli, navíc při vstupu na stadion by byly další údaje ještě překontrolovány. Svaz argumentuje tím, že klub, jako „pán domu“ má právo vědět, kdo zrovna na fotbal přišel. S tím nám však vyvstává hned několik problémů.

1. Ochrana osobnosti a osobních údajů (nebudeme si nic nalhávat, legislativní překážky se dají odstranit velmi lehce, když je k tomu vůle.) –
   Představme si tedy, že se všichni spořádaně dostavíme do fanshopu, a řádně se zaregistrujeme. Naše osobní údaje budou vloženy do databáze, kterou bude zřejmě spravovat klub, ve spolupráci s policií a dalšími institucemi. Nedovedu si představit, jak se každý žadatel při registraci fotografuje – ale je jisté, že vaše údaje, i když přijdete na fotbal poprvé, budou spárovány s fotografií, a i vy se stanete potencionálním pachatelem nějakého přestupku. Položme si tedy otázku: Přilákáme rodiny s dětmi na stadion tím, že i pro vašeho desetiletého syna bude policie vést stejný spis jako pro chuligány?
2. Vymahatelnost – Klub tedy bude přesně vědět, koho zrovna na stadionu má. Co se však změní oproti dnešku, kdy na většině stadionů funguje kamerový systém? Pokud v kartách nebudou zabudované GPS lokátory s přesností na půl metru, stejně policii ani pořadatelům jejich práci nijak neulehčí, vymahatelnost bude stejná jako dnes. Nejproblémovější fanoušci jsou buď jak buď již dávno na policii evidováni, dají se najít během minuty díky kamerám, a správně by se na stadion ani neměli dostat i podle současné legislativy.
3. Způsob prodeje lístků – jak bylo veřejnosti sděleno, karta fanouška bude nepřenosná. Když tedy budu předpokládat smysluplné využití, před zápasem si bude fanoušek moci přes svůj účet nabít kredit na své kartě, aby se mu odečetl při vstupu na stadion. Když ale onemocním, tak kupříkladu můj bratr, který kartu nemá, bude muset platit znovu, zdlouhavě a na občanský průkaz. To stejné platí o občerstvení, o permanentkách.
4. Deklarované výhody karty – Dále se uvádí, že karty zkrátí fronty u pokladen před zápasem. Vracíme se ale opět k systému prodeje lístků. Na atraktivní zápas, kam přijdou diváci, kteří nemají kartu fanouška, budou muset poskytnout údaje z OP, ty se napíší na lístek, který se musí zaplatit. Celá tato procedura bude trvat mnohem déle než dnes, navíc nepřinese žádný efekt – k čemu bude pokladním opisovat údaje z občanky, když se dotyční stejně neobjeví v žádném seznamu ani registru, a klub tak stejně nebude vědět, koho všechno na stadionu má?
5. Venkovní zápasy klubu – Pokud se bude Svaz řídit tím, co vyhlásil, kluby by si měly databáze spravovat samy, v součinnosti s policií. Jak se však bude řešit situace, když na stadion přijede plný autobus hostujících fanoušků – bude se po nich chtít karta fanouška, nebo jen lístek s osobními údaji? Budou na zápas vpuštěni, pokud si kartu zapomněli doma? A jak budou moci být efektivněji identifikováni, když nebudou v databázi klubu, kam zrovna dorazí? Jak je vidno, zřejmě nejproblematičtější část publika na stadionu bude jezdit na zápasy s pocitem, že ze zvůle pořadatelů se na zápas zkrátka dostat nemusejí, přestože nikdy nic nespáchali.
6. Komu to prospěje – Rozhodně by tato novinka prospěla kapsám svazových funkcionářů a bankám. Z toho, co jsme se zatím dozvěděli, by se karta fanouška měla požívat pro placení lístků, nákupu občerstvení či suvenýrů, což vyžaduje kartu bankovní, k čemuž bude jistě vypsáno výběrové řízení, ze kterého budou jistě profitovat obě zmíněné strany. Silně mi tento systém připomíná projekty Open Card v Praze, či celostátní Skarty. Všichni víme, jak oba projekty nakonec dopadly…

Druhá, již stručnější, oblast se týká nového nápadu svazu, aby se přerušovaly zápasy při urážlivém či neslušném skandování fanoušků, včetně transparentů a jiných projevů.
Opravte mne prosím, pokud se mýlím, ale v tom bychom byli světový unikát. Dokážete si představit, kdo, kdy a jak by o přerušení zápasu rozhodoval?
Jak by se posuzovaly výlevy diváků na stadionu v Boleslavi, které v klidu unikají do televize, k tisícům dětí a citlivým povahám? Stejně jako skandování silných táborů, kterému téměř nejde pro nezasvěceného diváka u televize rozumět? Kde by byla hranice mezi povoleným a zakázaným skandováním? Jak by byly tyto věci právně podloženy?
Řešením, které jediné by svaz musel zvolit, aby se neusvědčil z přestřelení, by bylo vydání černé listiny zakázaných hesel a pokřiků, které by se musely distribuovat i k fanouškům, aby byli o zákazu informovaní. Tím by se celý seznam dostal na veřejnost, a bylo by to jistě velmi zajímavé počtení. Navíc by také nastal ještě vážnější střet s fanoušky – jak se bude vysvětlovat Baníkovcům, že jejich Baník pi..o, již nebude povolen? A co hanlivé pokřiky, které zná skoro každé dítě už po desetiletí, a které takřka zlidověly?

Přichází tedy zřejmě období velkých změn, nastal boj o kulturu na stadionech. Fanoušci, kterým se samozřejmě výše zmíněné plány ani trochu nelíbí, by měli vytvořit svou vlastní platformu, která by v tomto období měla výrazněji promluvit do plánovaných změn. Proč tedy ku příkladu nevyměnit finální projekt karet fanouška za povolení bezpečného a kontrolovaného pyra?
Opět se zde však dostáváme k velké nemohoucnosti a nereflektování situace ze všech stran.

Pokud se na další utkání Baníku rozhodnout přijet lidé z Polska s cílem dělat nepokoje na stadionu, nikdo jim v tom stejně nezabrání. Kartu fanouška mít nebudou, koupí si obyčejný lístek, který zahodí do prvního koše, po čase se dostanou k sektoru hostů a vše začne nanovo, se stejným výsledkem, protože se karty fanoušků i zákaz urážlivého skandování naprosto mine účinkem.

Na závěr musím zhodnotit také zajímavý postoj ultras fanoušků. Jejich základním a pochopitelným argumentem je, že nechtějí situaci měnit, stačí důslednější postup policie. Bohužel už ale neřeknou a nepřiznají, že právě kvůli jejich stále se opakujícím excesům se tyto opatření zavádí. Vezměme si jenom u nás v Olomouci – při posledním zápase se Slavií létaly ze sektorů hostů předměty a pyrotechnika mezi normální diváky, což je pro mě nepochopitelná věc, když sám Strašák chodil do televize orodovat za částečnou legalizaci pyra. Každá rozbitá toaleta, každá natrhlá síť je pastvou pro média, neboť démonizace fotbalových chuligánů prodává lépe, než Iveta Bartošová v léčebně. Dokud se ultras a spol. sami nezamyslí nad svým dílem viny, a nad způsobem řešení, dávají svazu a vládě volné ruce při prosazování jejich nekoncepčních a velmi kontroverzních řešení, která uklidní veřejnost, naštvou a odradí většinu fandících lidí, a pomůže mnoha kapsám, které jsou stále a pořád dost hluboké na další žluťoučké, kulaťoučké penízky.

(mva)