S poslední středou v prvním jarním měsíci vám přinášíme rozhovor, který jste si, dle ohlasů, již dlouho přáli. Pro naše-vaše stránky odpovídal krajní záložník Honza Navrátil.
Popiš nám prosím své fotbalové začátky.
S fotbalem jsem začínal u nás na vesnici v Troubkách, kde jsem byl asi rok v přípravce a později jsem šel do přípravky v Přerově, kde jsem zůstal až do žáků. Tam si mě vyhlédl trenér Jílek, který mě chtěl tady do Olomouce. Se Sigmou jsem už byl na nějakých turnajích v zahraničí, zalíbilo se mi tu, a od starších žáků hraju jen za Olomouc.
Jak u tebe probíhal přechod do A-týmu?
Půlroku jsem střídavě nastupoval za dorost a za „béčko“. Za áčko jsem poprvé nastoupil v přípravě (generálce) proti Třinci, která se mi docela povedla, a začal jsem s áčkem trénovat. Ze začátku to nebylo nějak stabilně. Trénoval jsem s nimi, když jim například chyběli hráči. Během zimní přípravy jsem s áčkem odletěl na soustředění do Turecka a od té doby jsem v něm zůstal.
V kabině A-týmu patříš k nejzkušenějším, jsi tam již pět let. Máš ty mladší na starost? Radíš jim?
Ne, to ne. Mám sice něco odehraného, ale jsou zde i jiní kluci, kteří mají zkušenosti i z jiných týmů, a na to, abych někomu radil, jak má hrát, jsem asi ještě mladý. Ti mladí samozřejmě dobře vědí, co mají hrát. Někdy se je snažím nějak povzbudit, ale že bych jim vyloženě radil, to ne.
Myslel jsem to spíše z pozice v kabině. Můžeš si tam vzít slovo?
Myslím, že v kabině si může vzít slovo každý. Jsme jedna parta, nezáleží to na jednom hráči. Někdo je více vůdčí typ, někdo méně, někdo má velkou vůli po vítězství. Je to individuální, ale když si chce někdo v kabině vzít slovo, tak není problém.
Tvůj nejkrásnější fotbalový zážitek se Sigmou?
Jednoznačně nejkrásnějším zážitkem je finále poháru. To bylo něco nepopsatelného a já doufám, že takových zážitků bude více. Byla to euforie. Tým hrál o záchranu, zezačátku se nám moc nedařilo, ale tu druhou polovinu sezóny jsme měli úžasnou. Skoro pořád jsme získávali body a to finále byla taková třešnička na dortu. A takové zážitky bychom chtěli určitě všichni ještě zažít.
Jak se díváte na Radima Kučeru? Po návratu z Německa zde nejprve hrál a nyní trénuje. Berete jej stále jako člena kabiny nebo už má trenérský odstup?
Stále jej bereme jako člena kabiny, ale odstup určitě má. Myslím, že každý hráč s ním vychází dobře, vesměs jsme jej zažili i jako hráče. Byl vůdčí osobností, dokázal tým táhnout, měl autoritu u mladších i starších hráčů. Byl to zkrátka ten správný kapitán, vůdce, což si myslím, že nám teď trochu chybí.
Jak vidíš podporu fanoušků v průběhu zápasu?
Když fanoušci povzbuzují kladným způsobem, tak je to pro nás velká podpora. Každému hráči se hraje lépe před plným stadionem, který povzbuzuje ve varu, než kdyby bylo málo diváků a byly slyšet jen výstřelky lidí, kteří se na stadion chodí vyřvat.
Myslíš, že by se pohár vyhrál, i kdyby vás v Plzni nepodporovalo tolik fanoušků?
To je těžké říct, ale fanoušci nám tam určitě hodně pomohli. Už jen když jsme šli na rozcvičku před zápasem a viděli jsme za brankou plný kotel našich fanoušků, tak jsme si všichni řekli, že na hřišti musíme nechat absolutně všechno, pro ty lidi, kteří za námi jeli takovou dálku. To se nám povedlo, zápas se nám vydařil, takže určitě ta podpora lidí byla jednou z věcí, která nám při vítězství v poháru pomohla.
Jaký máš názor na pyrotechniku?
Pyrotechnika, pyrotechnika, pyrotechnika… Když tam někdo něčím svítí, tak si myslím, že je to v pořádku. Když ale někdo hází petardy, tak to na stadion nepatří. Ale třeba ohně k tomu patří, dodávají zápasu kouzlo. Mělo by se odlišit, jaká pyrotechnika je žádoucí a nežádoucí.
Kam by se tvá kariéra měla dál ideálně ubírat?
Každý hráč má určitě za cíl dostat se někam dál, podívat se do zahraničí. Byla by chyba, kdyby mladí hráči neměli takové cíle. Rád bych si zahrál nějakou kvalitnější ligu, než je ta česká. Nemusí to být hned, ale postupně, malými kroky, třeba i přes jiný klub.
Narazili jsme na přestupy. Jak se díváš na přestup Martina Doležala?
Já jsem „Doliho“ přemlouval, aby tady zůstal, protože to pro nás byl velmi platný hráč, dokázal podržet balón, dát gól. I když máme kvalitní útočníky, tak nám chybí. Na druhou stranu mu ten přestup nijak zvlášť nezazlívám, bylo to jeho rozhodnutí, za které je on sám zodpovědný. On si celou situaci vyhodnotil tak, že by to pro něj mohl být krok dopředu a třeba se z Jablonce odrazí dál. Ale jak říkám, chtěl jsem, aby tady zůstal.
Jakou zahraniční ligu by sis rád zahrát? Máš nějaký sen, třeba Německo?
Německá liga je určitě pro všechny lákavá, ale myslím, že hráč musí mít excelentní sezónu, aby se tam dostal. Ale hodně se mi líbí holandská liga, hraje se tam hodně útočný fotbal, padá hodně gólů. Je těžké říct jednu soutěž, ale určitě si zahrát nějakou lepší evropskou ligu.
V jaké zemi myslíš, že jsou nejlepší fanoušci?
Nejlepší fanoušci? To budou asi Turci, to jsou vyhlášení blázni. Někdy je to jejich fandění až za hranicí, ale oni tým, kterému fandí, dokáží strhnout k co nejlepšímu výkonu. Byl jsem třeba ve Španělsku, a tam to takové není. Začnou chvíli zpívat, ale nevydrží ve fandění po celý zápas.
Zkus předpovědět, co můžeme očekávat od zbytku sezóny.
Teď máme za sebou zápasy s těžkými soupeři, ale to pro nás není výmluva, protože jsme vždy chtěli hrát o ty nejvyšší příčky. Takže i s těmito soupeři jsme si měli poradit. S některými jsme si poradili lépe, s jinými hůře, s některými hodně špatně. Před začátkem sezóny jsme měli nějaký cíl, takže jsme tyto týmy měli porážet nebo alespoň je více potrápit, třeba například Teplice. Zbytek sezóny nebude jednoduchý. Teď pro nás přijdou zápasy pravdy, kdy hrajeme s týmy, které ne že můžeme, ale musíme porážet, přes to nejede vlak. Tyto zápasy jsou možná těžší, než s týmy zepředu tabulky.
Co prozradíš čtenářům o svých mimofotbalových aktivitách?
Hodně mě baví si jednou za čas zahrát badminton. Hokej mě baví, tenis, i když ten nějak zvlášť neumím. Kolem sportu mě baví asi všechno, zkrátka když mám nějakou volnou chvíli, tak se ji snažím trávit sportovně. Ale můj největší koníček je asi spaní. To mám hodně rád.
Dokázal byste sis představit, že bys někdy zavítal do olomouckého kotle?
Asi ano, nedělalo by mi to problém. Na druhou stranu, když se jdu podívat na sport, tak nepatřím k těm fanouškům, kteří by nějak hlasitě fandili, ale rád zatleskám pěkné akci.
Tradiční otázka na závěr: Co vzkazuješ fanouškům?
Ať jsou vůči nám pozitivní. Není to vždy jednoduché, jsme jen lidi – někdy se daří více, někdy méně. Podporu fanoušků potřebujeme. Ať chodí v co největším počtu a my se budeme snažit je co nejvíce fotbalem bavit. (mva, tla)
Jako bonus pro všechny, kteří dočetli až do konce, vám přinášíme zbrusu nový dárek. Připravili jsme pro vás nádherný wallpaper (pozadí plochy) s Janem Navrátilem, který si, ve dvou rozměrech, můžete stáhnout v sekci ke stažení. Sledujte naše stránky, další budou přibývat!
