(článek převzat ze stránek fanoušků Ultras12.cz)
Opět tu máme středu (z technických důvodů čtvrtek, tímto se omlouváme autorovi), a s ní i další velký rozhovor s hráčem, tentokráte s třicetiletým bijcem Ivanem Lietavou, který odpovídal na otázky našeho reportéra Marka Valko.
Ivan Lietava o začátcích, slovenském fotbalu a klubech kde hrál
Mohl byste našim čtenářům říci, kde jste začínal s fotbalem a jaké byly vaše začátky?
Hrával jsem fotbal jako žák u nás na dědině, pak jsem měl takovou nenucenou pauzu asi čtyři nebo pět roků. Potom ke mně přišli po půl roce zástupci Spartaku Trnava, kde jsem začal hrávat za dorosty, za nějaký čas mě přeřadili do A-týmu, kde jsem si po půl roce čekání zahrál ligu. Ta vesnice se jmenuje Cífer, leží v trnavském kraji, kde jsem si našel přítelkyni, která mě dovedla k fotbalu.
Dokázal byste porovnat českou a slovenskou ligu, co se týče zázemí, fanoušků apod.?
Můj osobní názor je takový, že v minulosti se to určitě dalo porovnávat, zázemí klubů bylo hodně podobné, teď to však není srovnatelné, jelikož fotbal na Slovensku upadá. Co se týče fanoušků, jsou tam silné tábory, jako Slovan, Trnava, nějaké skupinky se zformovaly v Žilině či v Bystrici. Takže, nějak to tam funguje, nedá se to však porovnávat se skupinami, jako je Baník nebo Sparta. Stejně tak zázemí v Česku je kvalitnější, jak to fanouškovské, tak to fotbalové.
Kde byste hledal hlavní příčinu úpadku slovenského fotbalu?
Hlavní problém bych viděl v nedostatku podnikatelských subjektů, které by chtěly dávat do fotbalu peníze, v druhém sledu ani stát se o fotbal nestará. Takových podnikatelů jako jsou ti ve Slovanu nebo v Trnavě na Slovensku moc není. S nedostatkem sponzorů se potýkají hlavně regionální města, toto si myslím, že je jeden z hlavních důvodů.
Vy jste si zahrál na Ukrajině, jak byste zhodnotil tamější poměry?
Na Slovensku se vypráví, že když vám někdo něco nedá, nebo něco nefunguje, tak je to jak na Ukrajině. Z mého pohledu to však bylo asi nejlepší zahraniční angažmá, pokud nepočítám Česko. Především z finanční stránky bylo všechno zabezpečené, prostě se řeklo kolik, a kdy to bude, a skutečně to tak bylo. Co se týká zápasové stránky, bylo tam materiálně vše zabezpečeno, od ponožek až po čepice, všechno byla jedna značka, na zápasy se létalo letadlem, takže určitě bych Ukrajinu neviděl tak špatně, jak se povídá.
Dá se s tímto Sigma srovnávat?
Je to tady, jak se vypráví – zabezpečený klub, který má to zázemí, ale nedá se to porovnat. Na Ukrajině se kupříkladu nebral až tak ohled na to, jak vypadá stadion, hlavně aby byly finance pro hráče. Potom je škoda, když má nějaký klub pěkný stadion, ale nedává peníze hráčům, nebo zaměstnancům, ale teď nemluvím přímo o Sigmě. Opět odbočím k podnikatelům – na Ukrajině jsou ti mecenáši, kteří vlastní kluby a ty peníze opravdu investují.
Ivan Lietava i fanoušcích
Jak byste zhodnotil fanouškovskou scénu v Turecku, kde jste působil?
Zažil jsem zápas proti Fenerbahce, kdy byl naprosto beznadějně vyprodaný stadion Denizli, a z toho bylo asi 80 – 90% fanoušků Fenerbahce. Oni mají ty tři, čtyři hlavní kluby – Galatasaray, Fenerbahce, Besiktas, mají fanouškovské základny po celé zemi, takže pro ně je jedno, kde zrovna hrají, všude mají takřka domácí prostředí. Z mého pohledu fanouškové v Turecku fandí prakticky výhradně těmto klubům. V Turecku je navíc téměř vše dělané pro dobro fanoušků, kteří se prezentují na bázi fanatismu. Člověk když jde po ulici, tak ho zastavují skupinky fanoušků, chtějí podpis na tričko, na batoh, kamkoli, jim je to jedno. Na to se pak zaměřují ony kluby, protože jsou závislí na prodeji lístků. Když vám přijde nějakých padesát tisíc lidí na stadion, když jeden lístek stojí třeba pět euro, tak z toho dokáží zaplatit tři čtyři nejlepší hráče a mají s tím pokoj. Když fanoušci hlavně v evropské lize odpálí pyro, klub za ně zaplatí pokutu s tím, že vědí, že se jim to za dva za tři zápasy zase vrátí.
A váš názor na zákaz pyrotechniky, karty fanoušků apod. v našem fotbalovém prostředí?
Ty karty jsem poprvé zažil v Žilině, tam to neskončilo vůbec dobře, protože to zlikvidovalo hlavní fanouškovskou skupinu, kdy po neshodách s majitelem jim byly karty vnuceny, odebrali jim sektor a tím vlastně skončili. Nebylo to dobré ani pro nás pro hráče, když na zápas přišlo 300, 500 lidí, zvláště když místo povzbuzování nadávali, byl tam slyšet každý hlas, to určitě nepřidalo. Navíc i to málo se tam neustále počítá a monitoruje, takže to je hodně těžké.
Druhá otázka je pyro, jsem jednoznačně proti zákazům – zaprvé to není zločin, a za druhé patří na fotbal. Tyto zákazy pro mě nejsou adekvátní, nevidím v pyru nějakou zásadní hrozbu. A jak se říká, co se zakazuje, to se raději porušuje, to má svoji odezvu právě u fanoušků, kteří to dělají naschvál i přes zákaz, a způsobuje to víc problémů než užitku.
Máte v Evropě nějaké oblíbené fanouškovské tábory? Sledujete tuto scénu?
Určitě sleduji. Samozřejmě tam sleduji ten Spartak a Baník, ale když se podívám na tu ultras scénu, určitě je tam velice silná ta polská strana. V poslední době jsem zaznamenal i vzestup v Realu, ten tábor je sice početně silný, ale žádní bitkaři to rozhodně nejsou. A stoprocentně Torcida, to je ta špička v tomto poli, já jsem se tam jel i na zápasy Hajduku podívat a Torcida je pro mě zkrátka úplně top, parádní tábor.
Přeskočme do Olomouce, máte přehled o fanoušcích v Olomouci?
Moc přehled nemám, ale vím u Ultras 12, kteří chodí podporovat pravidelně, pak je tam nějaký United, že bych to nějak extra sledoval, to zase ne, ale jsem v kontaktu s Metlou a dalšími kluky. Zatím jsem neměl moc příležitost se do toho dostat, ale jak říkám, je skvělé, že takovéto skupiny existují a je samozřejmě lepší, když vás celý zápas kotel povzbuzuje, bez ohledu na to, zda jste černí, bílí, žlutí. Jsem strašně moc rád za všechny fanoušky, kteří tam chodí a podporují a nechť chodí stále.
Lákalo by vás někdy na nějaký zápas zavítat do olomouckého kotle?
Já s tímto problém nemám. Já jsem to dělal v Trnavě, na Ukrajině, takže pokud přijde nějaké pozvání a nebudu moci zrovna hrát, tak tam určitě rád půjdu a užiju si to.
Ivan Lietava o Olomouci, klubu a o sobě
Jak se vám Olomouc líbí? Máte zde již nějaké zázemí?
Já tu mám strejdu, který se sem přiženil a žije tu už nějakých čtyřicet pět let, a z jeho vyprávění vím, že je to nádherné město s historií, se vším. Nabídka ze Sigmy přišla již před dvěma roky, nějak to nevyšlo, takže když ta nabídka přišla znovu, byl jsem velmi potěšený, už jenom proto, že se můžu vídat se strejdou, je to blízko na Slovensko, dobrý klub s historií… Moc se nám tu líbí i s přítelkyní, takže určitě nějaký odchod není na pořadu dne, rád bych tu zůstal co nejdéle a doufám, že to vyjde.
Jak byste zhodnotil současný olomoucký tým? Poslední dobou vás v základní sestavě nevídáme.
V kádru je třeba konkurenci mít, navíc Doli teď hraje fantasticky, takže já nevidím žádný důvod pro to, aby se to měnilo. Martin se chytil, dává góly, já jsem rád, že máme nějaké body, mohlo jich být samozřejmě víc, mým úkolem je teď čekat na svou šanci, jelikož není důvod měnit sestavu. Nevidím to nějak dramaticky, je potřeba makat a získávat co nejvíc bodů, aby Sigma hrála o ty pozice, které jí náleží. Hlavní problém byl asi v začátku sezóny – zápas s Libercem se nám nepovedl, kdybychom ho zvládli, věřím, že by to bylo celé jiné. Tam to bylo zlomové pro pohodu v mužstvu a sebevědomí, v té druhé polovině už jsme uhráli nějaké body, hodně remíz, ale věřím, že se naladíme na vítěznou vlnu a budeme stoupat.
Mužstvo je tady hodně technické, trošku doplácíme na ten důraz, musíme se zlepšit v drzosti, nenechat si skákat po hlavě, a když to spojíme s tou kvalitou a technikou, myslím, že to mužstvo půjde rapidně vzhůru.
Jaké máte vzdělání?
Mám vystudovanou střední školu strojařskou s maturitou, vyučený jsem automechanikem, ale teď už si nejsem jistý, jestli bych vůbec něco dokázal opravit nebo vyměnit na autě. Ale zase úplně levý jsem nikdy nebyl, takže by se tam určitě ještě něco našlo (smích).
Máte už představu, co byste chtěl dělat po ukončení hráčské kariéry?
Zatím toto vůbec neřeším, beru to tak, že co má být, to se prostě stane. Přemýšlím nad něčím, co bych možná chtěl dělat, ale může se to kdykoli otočit, všechno začnu řešit, až opravdu s kariérou skončím.
Ale lákalo by vás vydat se cestou například Radima Kučery, který u fotbalu aktivně zůstal?
Nevím, jestli bych mohl být nějaký trenérský odborník, jsem docela tvrdý člověk a nevím, kdybych třeba trénoval juniory, kteří nadávají, jestli bych se dokázal udržet a ukočírovat je. Kdybych ale měl zůstat u fotbalu, dokáži si představit nějakou manažerskou pozici, nebo nějakého agenta, ale trenéra bych opravdu vůbec neřešil.
Jak fotbalisté vnímají fanoušky při zápase?
Diváci 100% udělají hodně, hlavně co se týče nasazení, chtění, hráči si více dovolí. Hráči tu atmosféru samozřejmě vnímají, pomáhá to dost psychicky, když se třeba nepodaří přihrávka, jede se dál v tempu, než když slyšíte, jak na vás lidé nadávají.
Jaký je váš největší fotbalový zážitek?
Jeden z nich byl, když jsem hrál proti zmíněnému trojlístku v Turecku (F, G, B). Ovšem osobně byl pro mě nejlepší zápas s Hajdukem Split, kde jsem střídal, ale přesto jsem dal gól, čímž jsme postoupili do dalšího kola UEFY. Tak to byl nepochybně ten strop, co se týče emocí, přeji si, aby takových zápasů bylo co nejvíc, především pro mladé hráče, ať si to užijí a ať nasají tu atmosféru.
Co byste na závěr popřál olomouckým fanouškům?
Hlavně přeji každému zdraví, ať si najdou cestu na ten stadion v dobrém, ne se jenom vykřičet, nebo ventilovat to negativní. Musíme hlavně na hřišti podávat takové výkony, aby byli spokojeni, a tím to půjde všechno nahoru. Když jich bude chodit dost, tak věřím, že se vytvoří taková rovnováha mezi hráčem a fanoušky na takové úrovni, aby byli všichni spokojeni.
