Další středa, další rozhovor. Tentokrát jsme vyslyšeli vaše hlasy a vyzpovídali jsme pro vás středopolaře Martina Pospíšila. V rozhovoru se dozvíte, co pro něj Sigma znamenala v dětství, jak vzpomíná na reprezentaci a trenéra Bílka, či co by rád vzkázal vám – fanouškům olomoucké Sigmy. Na konci článku je pro vás opět připraven malý dárek, proto si udělejte čas a pohodlí a dočtěte jej až do konce.
Kde jsi začínal s fotbalem a jaké bylo tvoje dětství?
Moje začátky byly v Bělkovicích na vesnici kousek od Olomouce, kde jsem vyrůstal. Fotbal jsem začal hrát asi ve čtyřech letech za ty nejmladší, a vydržel jsem tam potom do těch dvanácti let. Dá se tedy říct, že dětství jsem strávil tam, a potom jsem se přesunul sem do Olomouce – ať už na školu na Heyrák (Heyrovského, pozn. red.), nebo do Sigmy. Od té doby jsem byl už jenom tady.
Takže v Bělkovicích jsi měl první registračku?
Jo, v Bělkovicích byla první registračka. To si pamatuju, že když jsem začínal, tak nebyli žádní benjamínci, chodil jsem hrát za mladší žáky a hrál jsem s třeba o pět, šest let staršíma klukama, ale to mělo více lidí, co jsou tady dneska. Tam jsem tedy strávil asi to nejmladší dětství.
Jak jsi se tehdy díval na Olomouc? Bylo to pro tebe něco speciálního?
Od malička jsme jezdili s klukama z mladších žáků podívat se na fotbal. Bylo nás plné auto kluků. Mě žádný zápas nemohl utéct, fanoušek sem byl velký. A když jsem tady hrál za ty žáky, nebo za dorosty, tak jsem se chodil dívat, jak to chlapi hrají. Snažil jsem se chodit na každý domácí zápas, a když to šlo a hrálo se někde poblíž, tak jsem vyjel i ven se podívat.
Jak probíhal tvůj přechod do prvního týmu?
Byl jsem z devatenáctky posunutý asi o půl roku dřív do B-týmu, kde jsem odehrál prakticky celou sezónu. Potom jsem šel za trenéra Psotky poprvé do přípravy do Áčka. Tehdy jsem se de facto udržel v kádru, i když jsem moc nehrával a seděl jsem na lavičce, chodil jsem hrát často za Béčko. Pak přišlo ještě nevydařené angažmá v Třinci, odkud si mě vytáhl pan Uličný, který mi dal druhou šanci. Od té doby jsem potom začal tady pravidelně hrávat.
Máš nějaké vzpomínky na první prvoligový zápas?
Úplně první prvoligový zápas jsem odehrál za trenéra Psotky v Budějovicích. Moc dobré vzpomínky na to ale nemám, protože jsme prohráli. Z mé strany si už nepamatuju, jak to probíhalo, ale byl to první zápas, navíc jsem nastoupil hned v základu, takže nervózní jsem byl, a asi to bylo i na výkonu vidět. A kvůli té prohře už jsem na to skoro zapomněl.
Vzpomeneš si na nejkrásnější zážitek se Sigmou, nebo nejvydařenější zápas?
Se Sigmou máme skoro všichni, co jsme tady, jediné – výhra v Poháru. To bylo něco neskutečného, to se nedá srovnat ani s ligovými zápasy. Atmosféra byla vynikající, tlak – nebo spíše o co šlo – všechno jsme to měli v hlavách a po skončení zápasu vypukla obrovská, neskutečná euforie. A fanoušků tam bylo opravdu hodně, to jsem ani nečekal, že jich tolik vyjede takovou dálku. Když se mě někdo zeptá na nejkrásnější zážitek, tak odpovím tohle, protože to bylo neskutečné.
Tyto výkony tě posunuly i na krátko do reprezentace. Jak vzpomínáš na své nakouknutí třeba do kabiny národního týmu?
Na to taky vzpomínám hrozně moc. Rok před tím jsem hrál ve druhé lize, a teď jsem se dostal do reprezentace, to byl raketový vzestup. Chvilkama jsem si říkal, že se mi to asi zdá, nemohl jsem tomu moc uvěřit. A vzpomínky… Byl jsem vlastně tři dny na jednom srazu, takže jsem tam spíše koukal s otevřenou pusou a snažil se vstřebat tu atmosféru kolem, jak to mají kluci, kteří hrají v evropských klubech. Vlastně vždycky jsem se na ně koukal v televizi a najednou jsem seděl vedle nich, byl jsem plný očekávání. Musím ale říct, že to jsou úplně normální lidi, na nic si nehrají, a dokáží se s námi mladšími bavit o všem, a hned nás chtěli vzít mezi sebe.
Co trenér Bílek?
Trenér Bílek byl veřejností vnímán jako špatný trenér. Já jsem si na něj nějaký názor neudělal, ale potom, co jsem byl na tom srazu, mě mile překvapil. Od té doby každému říkám, že je dobrej – ať už taktickou přípravou u videa, nebo na hřišti. Měl to velmi dobře propracované, každý hráč přesně věděl, co po něm chce, každý hráč měl přesně dané, co má hrát. On to navíc dokázal srozumitelně vysvětlit. Rozhodně bych ho tedy za ty neúspěchy nevinil, rozhodně to nebylo jenom o něm, na tom srazu jsem na něj změnil názor k pozitivnímu.
Po těchto úspěších už ti Sigma začínala být malá, tak jsi odešel do Plzně. Jak bys zhodnotil zázemí, atmosféru a celkové vnímání fotbalu v Plzni?
Bylo to jiné, vzpomínám na to velmi pozitivně. To město je v obrovské euforii, žije jenom fotbalem, který je tam na prvním místě. Ať už jdete někam do obchodu, tak vás lidi zastavují, fotí se s vámi, podpisy… Neřekl bych, že jsem vyjel do jiného světa, ale to město je pohlceno těmi úspěchy, co tam teď mají. Také tlak je tam velký, jak od fanoušků, tak od klubu. Každý zápas se musí vyhrát, remíza je brána jako neúspěch. I v prožívání fanoušků a atmosféře je to o stupínek výše.
Zahrál sis tam i ligu mistrů. Proti jakým soupeřům jsi nastoupil?
Na lavičce jsem seděl prakticky všude. Na hřiště jsem se dostal proti CSKA Moskva, když se hrálo v Petrohradu, a pak doma proti Bayernu Mnichov. To byl samozřejmě nejlepší soupeř, proti kterému jsem kdy hrál, ale pro to člověk trénuje, aby se dostal na co nejvyšší úroveň, aby hrál co nejlepší soutěž. Mě to dalo do budoucna to, že jsem načichl k té atmosféře, jak to tam funguje, a to je zase úplně jiný svět. Od lidí, kteří se kolem toho pohybují, nebo atmosféra na stadionech, to je úplně jiné, než když vyjedete tady třeba do Příbrami. Pro českého fotbalistu je to skvělý zážitek a strašně si to užívá. Byl jsem vděčný i za těch pár minut, co jsem nastoupil.
Přejděme k tématu fanoušků. Jak se díváš třeba na Ultras nebo téma pyrotechniky?
Fanoušci jsou velmi důležití pro každý fotbalový klub, když přijde plný stadion oproti poloprázdnému, to se samozřejmě hraje úplně jinak. Fanoušci tě vždycky dokáží vybičovat k co nejlepšímu výkonu, i když se ti nedaří, tak kvůli nim jezdíš po zadku. Pyrotechniku rozhodně neodsuzuju. Když se vymyslí něco pěkného a svítí to tam, tak se mi to moc líbí. Když to ale překročí určitou mez, začne se to házet na hřiště, nebo ty rány z dělobuchů, to už tam nepatří. To ale dělá pár jedinců a většina je těch, kterým jde o pěkný efekt, a tyhle výstřelky nepodporují.
A jak bys tedy zhodnotil olomoucké fanoušky?
Kotel se vždycky snaží fandit pozitivně. I když teď máme určitou sérii neúspěchu, tak se nás snaží buď transparenty, nebo fanděním naladit pozitivně. Nadávky člověk slyší z jiných částí tribun, kotel je super, snaží se nás vždycky podporovat. My to vidíme a vážíme si toho, že jsou tu pro nás, že se za nás bijí.
Zaregistroval jsi kontroverzní choreo při zápase s Bohemkou?
Přesně nevím, co tam bylo napsáno, ale zaregistroval jsem to, asi něco proti hokeji. Můj názor je takový, že když jsou takové dva sporty v Olomouci nejvyšší, tak by lidé měli spíše držet pohromadě. Jak hráči obou klubů, tak fanoušci, by se měli podporovat navzájem a ne na sebe útočit. Kdyby tady měly být dva tábory, kdyby se fotbalisti a hokejisti neměli rádi, tak by to uškodilo oběma sportům. Ideálně by měli hokejoví fanoušci jít podpořit i nás fotbalisty a naopak.
Kam by ses chtěl v kariéře posunout dál? Máš vysněný klub, vysněnou ligu?
Každý fotbalista má vysněnou ligu, kam by se chtěl dostat. Já jsem si myslel, že v Plzni udělám ten důležitý mezikrok, ale nakonec se to vyvrbilo tak, že jsem chtěl jít zpátky sem do Olomouce, a začít jakoby od znova. Uvidíme, kam budou směřovat mé další kroky. Určitě se chci dostat někam ven za hranice, to je jasné, dneska si myslím, že nejreálnější je německá liga, mě by lákala i španělská. Dobré je, že úroveň českého fotbalu šla nahoru, takže hráči mají možnost se do Německa dostat, tu ligu považuji v současnosti za top. Druhá věc je, jestli se tam hráči podaří udržet a neskončit jako hodně těch, co se po roce vrátili zpátky. Svou úroveň má i Holandská liga, takže v tomto bych si nevybíral.
Bylo hodně nejasností ohledně tvého návratu s Plzně. Máš ještě nějakou klauzuli, že se tam můžeš vrátit, nebo jak to je?
Teď jsem normálně členem kádru Sigmy. Klauzule byla teď, ale to se kluby mezi sebou nedohodly. Ty podrobnosti smlouvy jsem pořádně neznal ani já, když se mě někdo zeptal, za koho hraju, tak jsem nedokázal pořádně odpovědět. Teď jsem zkrátka hráč Sigmy a jsem za to rád.
Co rád děláš ve volném čase mimo fotbalu?
Většinou je to zase jiný sport, nerad se válím na gauči před televizí, i když někdy je to samozřejmě potřeba, když přijdeš třeba unavený z tréninku, ale beru to jako ztrátu času. Chodím si zahrát tenis, badminton, v zimě si rád zahraju hokej, jsem rád, když se můžu hýbat.
Jsi pivař, vinař, nebo raději tvrdý alkohol?
Pivař nejsem, nepřišel jsem tomu na chuť zatím, což přijde většině lidí okolo divné, ale nedokážu tomu přijít na chuť. Víno taky nevyhledávám, ale než pít pivo, raději si cucnu vína. A když je příležitost na nějaké oslavě, tak se nebráním i tvrdšímu.
Co bys na závěr vzkázal fanouškům Sigmy, jak skalním v kotli, tak normálním?
Normálním fanouškům bych vzkázal, ať si vezmou příklad od kotle a snaží se fandit pozitivně, i když se nám moc nedaří. Když nám budou nadávat a zatracovat, tak to nám rozhodně nepomůže. A především, ať s námi mají trpělivost. Teď jsme naznačili, že domácí utkání o záchranu jsme schopni zvládat. Ať přijdou na stadion s pozitivním myšlením, a také ať jich přijde co nejvíc, protože je to pro nás velmi důležité a moc nám to pomáhá.
(mva)
Slíbeným dárkem je nádherný wallpaper s Martinem, ve dvou nejčastějších rozlišeních. Další
wallpapery si můžete stáhnout zde. Líbí se vám?
