Další týden utekl jako voda, a web sigmaolomouc.cz vám přináší další exkluzivní rozhovor. Tentokrát na naše otázky odpovídala další legenda našeho klubu – Josef Mucha, současný trenér Juniorky a B-týmu.
Kde jste začal poprvé hrát fotbal?
Začínal jsem v Železárnách Prostějov asi v osmi letech. Otec mě poprvé přivedl na hřiště, a tam jsem tedy začínal. Už předtím jsem ale odmalička hrál před domem hokej, fotbal a další sporty. V těch zhruba osmi letech jsem začal hrát s registrací v klubu.
Jak váš vývoj pokračoval?
I v dorostu, vlastně celou dobu jsem hrál v Prostějově. Po skončení dorosteneckého věku jsem tehdy musel na základní vojenskou službu a odešel do Rudé hvězdy Znojmo, kde jsem strávil dva roky. Po vojně jsem se vrátil opět do Prostějova, kde jsem vedle fotbalu normálně pracoval. V té době hrál Prostějov třetí ligu, já tam vydržel už jenom tři čtvrtě roku a přestoupil do Sigmy Olomouc, což byl velký výkonnostní skok.
Jak vzpomínáte na své začátky v Sigmě?
Pro mě to bylo něco fantastického, protože do té doby jsem jezdil do Olomouce na ligu jako fanoušek, a najednou jsem se dostal do prvoligové kabiny, takže to byl obrovský skok. Byl jsem moc rád, a dnes je to těžko vysvětlitelné, že nemusím chodit do zaměstnání. Dostal jsem tady plat 3 000,- kč, a začal jsem fotbalovou kariéru. V tu dobu tu působil trenér Cviertna a po něm pan Brückner.
Patříte k velmi silné olomoucké generaci, která v 90. letech hrála evropské poháry. Jak vzpomínáte na toto období?
To první pohárové období, kdy tu byl trenér Brückner, jsem si moc neužil, protože, jak je známo, pan Brückner používal málo hráčů, a já jsem byl pro něj nadbytečný. Chodil jsem po hostováních v Drnovicích a ve Zlíně, ale když jsem se vrátil zpátky, tak přišla ta druhá vlna pohárů, kterou jsem už zažil. Mám krásné vzpomínky na zápasy s Olympique Marseille, mě osobně se povedl dvojzápas s Celtou Vigo, krásný byl zápas v Kilmarnocku, nebo finále Intertoto Cupu s Udinesse.
V čem vidíte důvod těchto úspěchů?
Už když si to vezmu zpětně, tak vždycky byla jedna sezóna dobrá, druhá špatná, pak třeba zase dvě dobré, a dvě špatné. Taky když se tady objevil velký hráč, tak se prodal za velké peníze, a klub z toho žil. Pravdou ale je, že v té době tu byla spousta dobrých hráčů,kteří se dříve nebo později prosadili do větších klubů i také do reprezentace.
Pamatujete také éru velkého zájmu fanoušků, byl tady kvalitní kotel.
Byla to doba, kdy fotbalu ještě tak nevládly peníze, jako je tomu teď. Dneska je to hodně o penězích. U fanoušků to bylo lepší v tom, že nebylo tolik fotbalu v televizi, tolik jiných sportů. Snad jednou za čas byl v televizi Pohár mistrů, zahraniční soutěže skoro vůbec. A dneska je několik zápasů v televizi denně, ať už záznam nebo přímý přenos, takže lidé se mohou dívat na fotbal od rána do večera. S fanoušky to tehdy bylo takové bližší,ale to je dáno prostě jinou dobou.
Posuneme se dále. Jak těžký byl váš přechod od kariéry hráče ke kariéře trenéra?
Já jsem si dělal trenérskou licenci už na sklonku mé prvoligové kariéry a po skončení hráčské kariéry plynule přešel jako hrající asistent k Leoši Kalvodovi do druhé ligy do Holice. Myslím, že to byl ideální přechod – získával jsem trenérské zkušenosti, dodělal jsem si trenérskou licenci, a díky Leošovi mě to chytlo, dostával jsem hodně prostoru k rozvoji.
Jak se díváte na fluktuaci trenérů v Sigmě? Myslíte, že je to stále o hledání toho pravého, nebo už je to naprostý chaos?
To se těžko hodnotí, i proto, že ti kluci jsou vlastně mí kolegové. Pravda je, že když klub angažuje trenéra, tak mu věří.Měl by mu dát určité pravomoce a podmínky ke koncepční práci. Mně se časté změny moc nelíbí, ale je to trenérský život – máte 16 týmů v první a druhé lize, a na ta místa je trenérů strašně moc, a pořád přibývají.
Během vašeho angažmá v Senici jste místní tým dovedl na druhé místo v tabulce. Cítil jste tam větší podporu z vedení? Jak byste to srovnal?
To ne, v Olomouci musím říct, že jsou nadstandartní podmínky, a pro trenéry jsou vynikající. Každý trenér by rád v Sigmě trénoval, a já jsem za to také velmi rád, že tady můžu působit. Trenér má k dispozici kvalitní hráče, materiální základnu, hřiště… všechny tyhle věci jsou v Olomouci na špičkové úrovni. Senica je menší,dá se říci takový rodinný klub, a ta práce tam byla také výborná. Senica má svého majitele, který téměř o všem rozhoduje.Staví se tam nový stadion, mají tam také velmi dobré podmínky, a třeba práce s mládeží je tam podle mě na nejlepší úrovni na Slovensku.
Jak byste srovnal kvalitu české a slovenské ligy?
Česká liga je podle mě o krok napřed ve výkonnostní kvalitě, a o velký krok vpřed v zázemí na stadionech. Já jsem hrával ještě federální ligu, takže jsem byl i na Slovensku. A když jsem teď se Senicí přijel na některé stadiony, tak se tam mnohdy od revoluce téměř nic nezměnilo, nebo jen velmi málo. Pravda ale je, že se staví nové stadiony v Bratislavě, Trnavě, Senica má nový stadion, takže v tomhle se Slováci posunují. Jsou tam jen dva stadiony, které splňují nějaké parametry, v Žilině a Bratislavě. Kvalita slovenské ligy je tedy určitě nižší než české, i přes větší počet cizinců, nebo dominanci Slovanu Bratislava.
Jak jste se dostal zpátky do Olomouce?
V Senici jsem sice měl ještě na rok smlouvu, ale přišla nabídka, kdy jsem mohl působit u prvního mužstva . Rád jsem se do Sigmy vrátil.
V současnosti trénujete Juniorku jako hlavní kouč. Chystá se Sigmě další nadějná generace? Vyzdvihl byste někoho?
Můžu pouze opakovat to, co říká každý trenér, a sice to, že v Sigmě je velmi kvalitní mládež. Já jako trenér Juniorky a B-týmu v nich vidím potenciál, ale je na každém z nich, jestli zvládnou přechod do dospělého fotbalu. Ne každý samozřejmě takový přechod zvládne. Spousta hráčů, kteří hráli i za mládežnické reprezentace, se neprosadila do ligového kádru. S tím se ale musí počítat, a musí se udělat vše pro to, aby těch hráčů, kteří přechod zvládnou, bylo co nejvíce.
Co se může udělat pro to, aby se tito hráči prosadili?
Určitě by hráč, který na to má, měl skočit co nejdříve do prvního mužstva, a je jedno, jestli má 17, nebo 19. Je to úkol pro nás, pro trenéry, abychom ty hráče dokázali posunout.
Považujete Juniorskou ligu právě za takovýto předstupeň?
Jsou tři mužstva, která si nechala i B- tým ve třetí lize. To je Sparta, Slovácko a Sigma. Ti kvalitnější hráči by měli chodit hrát Moravskoslezskou ligu, která je kvalitnější soutěž než juniorská liga. Otázka je, jak se k tomu staví ostatní kluby a které hráče posílají na zápasy juniorského mužstva.Někdy mi připadá mi, že juniorská liga je jenom prodloužením dorosteneckého věku. Kluci by měli především hrát se zkušenými hráči, aby získali zkušenosti. Otrkají se, někteří dostanou i za uši a prosadí se třeba po návratu z hostování.
Je za současné situace cílem B-týmu v MSFL postup do druhé ligy?
Z mého pohledu je právě třetí liga příznivější pro přechod z dorostu.Nyní je ale v Sigmě spousta hráčů,kteří už druhou ligu hráli nebo by ji hrát mohli. Bavili jsme se o tom i s vedením, a nikdo by se postupu do druhé ligy nebránil. Vše se ale vyhodnotí až po skončení soutěže.
Vraťme se zpátky k tématu fanoušků. Vybavíte si, kam jste chodil, když jste se jezdil do Olomouce dívat na ligu?
Teď přemýšlím, jak ten stadion vlastně vypadal, ale nechodil jsem do oblouků za brankou. Chodil jsem normálně naproti hlavní tribuně,která byla na stání.
Jak se díváte na aktivní fanoušky?
Za každého fanouška by měl být klub vděčný, měl by je chránit a vážit si jich. Na druhou stranu, co se děje na nějakých stadionech je katastrofální. V Olomouci ale jsou, a vždycky byli, dobří fanoušci.Jsou slušní, a já jsem s nimi nikdy neměl problém. Fanoušci jsou velmi důležití, klub by s nimi měl pracovat. Podle mě to na Sigmě docela funguje, jenomže ti fanoušci potřebují sportovní úspěch. Naši fanoušci by si zkrátka zasloužili zase nějaké úspěchy a evropské poháry. Pohárové zápasy jsou vždycky krásné období, nádherně se na to vzpomíná. V současnosti tuto éru prožívá Viktorka Plzeň, ale já věřím, že za pár let se zase evropské poháry na Sigmu vrátí.
Závěrečný dotaz: Co byste vzkázal olomouckým fanouškům?
(po dlouhém přemýšlení) Jak my trenéři, tak hráči, uděláme všechno pro to, aby se v Olomouci hrál dobrý fotbal, aby sem lidé rádi chodili v co největším počtu. Tato sezóna se nepovedla, všichni věříme, že se v pohodě zachráníme. Zůstaňte pozitivní a my uděláme všechno pro to, abyste byli spokojení. (mva)
foto http://www.denik.cz/
