Dnes Vám přinášíme rozhovor s jedním z členů realizačního týmu s Kamilem Skopalem, fyzioterapeutem ale spíše masérem a především dobrou duší v týmu na kterou se může každý spolehnout. Ale dejme již prostor naší reportérce a odpovědím Kamila.
Jak se k tomu dostal/ školy/ začátky – hned u Opavy?
Dneska už je to dvacet pět let co tohle dělám. Začínal jsem u fotbalu, u ? Poruba, kteří hráli Krajský přebor. Po roce jsem dostal nabídku od fotbalového klubu Opava, kde jsem se masírování věnoval naplno, a dá se říct, že jsem tam začal svou profesionální kariéru.
A u sportu už jsi zůstal, popiš nám průběh své kariéry.
Začal jsem profesionálně u Opavy, pak jsem pokračoval do Frýdku, kde jsem byl také u fotbalu. A pak přišla nabídka z hokejového klubu Vítkovic, kterou jsem se rozhodl přijmout a tak jsem se dostal k hokeji. Chvíli jsem působil i v Opavě u hokeje a pak přišla nabídka, která byla z toho asi nejlepší a to k Vsetínskému hokeji. Právě tam jsem zažil nejlepší léta Vsetínského hokeje, éru titulů.
Jak ses dostal k fotbalu?
U hokeje jsem se pohyboval šestnáct let a moje poslední štace byl Třinec. Z toho jsem šel do Karviné právě k fotbalu. A po třech letech tam mi nabídli práci tady u Sigmy Olomouc.
Já se do dnes nemůžu nějak otřepat z toho, že jsme spadli do druhé ligy. Dodnes mě to mrzí, že to tak dopadlo.
Už jsi naznačil že, nejvíce se i líbilo ve Vsetíně. Proč?
Panovala tam rodinná atmosféra, na které byl ten klub založený. Také jsem tam poznal nejlepší hráče v té době. Samozřejmě to bylo i těmi výsledky, zažil jsem tam dva tituly a jedno druhé místo takže mám hodně co vzpomínat.
Co více vyhovuje po profesní stránce, mohl bys to srovnat?
Na fotbalu je hlavně lepší to, že se hraje jednou týdně. Hráči mají delší čas na regeneraci, když jsou zranění nebo si potřebují odpočinout, mám více prostoru pomoct jim dát se dohromady. U hokeje se hraje třikrát týdně a všechno je uspěchané a do toho ještě cestování. Je to náročnější jak pro hráče, tak pro lidi kolem.
U Sigmy Olomouc jsi vedený jako fyzioterapeut, zatím co předchozích klubech jako masér, čím to je?
Fyzioterapeut je můj kolega Roman Huťka, ten to má vystudované, já tu působím jako masér. I když za tu dobu těch dvaceti pěti let tak už znám i fyzio práci, nicméně přímo vystudovaný nejsem.
S týmem jsi ale v podstatě neustále, při trénincích i na zápasech.
Tak jak jsou kluci v A týmu tak jsme tady i my s kolegou Romanem, kdy se staráme o veškerý servis pro hráče. Pak tu jsou doktoři, kterých je více a střídají se na zápasy doma nebo venku plus další, kteří jsou k dispozici, když jsou hráči zranění. Co se týká lékařského týmu tak zabezpečení je tu velké, všichni se staráme, aby pro hráče bylo postaráno. A nejen samozřejmě o ty z „Áčka“ ale i o mládež a tak dále.
Zaměříme se teď na A-tým. Když jste neustále spolu, prožíváš s nimi třeba tlak před zápasem nebo nějaké emoce třeba teď po sérii výher?
Teď je to super, že se nám to podařilo, protože ten začátek byl špatný. Já se do dnes nemůžu nějak otřepat z toho, že jsme spadli do druhé ligy. Dodnes mě to mrzí, že to tak dopadlo. A i proto začátek teď druhé ligy byl pro všechny z nás naprosto šílený, protože jsme byli někde třetí od konce a pořád se o nás psalo a všechno bylo hrozně negativní. Takže jsem moc rád, že teď stále máme šňůru bez porážky. I teď v Karviné, i když se urval jen bod, tak to byl zlatý bod. Myslím si, že máma nakročeno dobrým směrem. Když se zvládnou teď dva poslední zápasy tak budeme mít dobrou výchozí pozici na jaro a pak na postup.
Takže se tě to hodně dotýká?
Vnímáme to hodně, tak jak ti hráči to prožívají tak to bereme i my. Každé vítězství i každou porážku si bereme osobně tak jako oni.
Každé vítězství i každou porážku si bereme osobně tak jako oni.
Jak často různí hráči chodí na masáže?
My jsme jim tu k dispozici, vždycky když jsou tu hráči tak jsme tu i my. Chodíme první a odcházíme poslední, a když potřebují tak nás vyhledají. Jak mně tak Romana který také umí masírovat, takže jsme na to dva. Řídí se to podle jejich potřeby.
Vy to vidíte asi z té nejlepší strany… jsou fotbalisté, jak se říká,opravdu takové „fňukny a panenky“?
Tady není nikdo takový, kdo by byl nějaký bolestínek. Kolikrát hrají se sebezapřením o kterém diváci nebo lidé kolem ani neví. Jsou schopni zápas odehrát třeba jen pod práškama. To jsou samozřejmě věci, které se úmyslně nepouštějí ven, hlavně před zápasem. Opravdu se všichni snaží odehrát zápas, co to dá.
A na závěr klasická otázka… Co bys vzkázal fanouškům?
Vzkázal bych jim, aby přicházeli v čím dál větším počtu, protože jsme trošku zklamaný, že nechodí více lidí. Vím, že druhá liga pro ně možná není až tak zajímavá, že byli zvyklí chodit na Spartu, Slávii nebo na Baník a tak dále. A také je tu i konkurence v hokeji, extraliga po letech, ale myslím si, že těmi výkony jsme si teď řekli o to, aby přišli a pomohli nám, abychom se vrátili zpět do první ligy. Bude tu mistrovství Evropy, zkrášluje se stadion a bylo by pěkné, kdyby se to všechno povedlo, rok 2015 s postupem a nejen „Áčko“ ale třeba i naše „Béčko“ s lidmi by to bylo hned lepší.
