Mojma Chytil pro fanoušky Sigmy zpovídán Honzou Zlámalem
Často se stává, že když už není pro mladé hráče místo v týmu z nejvyšší soutěže, odchází na hostování do druhé, někdy i třetí ligy. Toto ovšem není naštěstí případ Mojmíra Chytila (my používáme v celém článku jeho přezdívku Mojma Chytil). Do konce podzimní části bude hrát v Pardubicích – v týmu který chce hrát zajímavý fotbal, a hlavně se tam kmenovým hráčům Sigmy daří. A tak jsme se rozhodli jej pro vás vyzpovídat. Za vás, fanoušky Sigmy se ptal Honza Zlámal.
Přišel jsi do Sigmy jako do svého prvního klubu nebo jsi začal hrát jinde?
Jsem odchovanec Prostějova. Začal jsem hrát asi od 6 let, ze začátku jsem mimo fotbalu chodil i na atletiku. První kontakt se Sigmou začal asi v 9 letech. Rodiče mně vozili na některý tréninky a turnaje, pořád jsem ale byl hráčem Prostějova. Od 10 let jsem se stal hráčem Sigmy. Z Prostějova jsem dojížděl, i když jsem začal hrát za A – tým
Jsi odchovanec akademie Sigmy. Hráči z ní,často zmiňují trenéra Tökölyho? V čem je pro hráče tak důležitý?
Myslím, že je to tím, že je to takový výchovný typ trenéra. V jeho případě to není jen o fotbale, ale snaží se toho předat hráčům dost i do života. Myslím, že každý ročník má svoje historky ze soustředění. Nám se třeba stalo, že jsme stříleli ze zbraně, ale omylem místo slepého tam dal plynový náboj. Často také vzpomínám na soustředění ve Španělsku, kde jsme si zahráli i proti Realu Madrid.
Našel jsem si, že na ten zápas v jednom rozhovoru vzpomínal i on. Hráli jste s nimi tenkrát vyrovnaně,že?
Den předtím jsme hráli proti Rayo Vallecano. Bylo to na nás trochu poznat, byli jsme unavenější. Real byl lepším týmem, ale i my jsme si dokázali vytvořit šance. Rozhodující gól jsme dostali tak 5 minut před koncem, kdy jsme si už začali věřit na remízu.
Fotbal bych hrál doteď, i kdyby to mělo být jen rekreačně.
Když jsi hrál za dorost, prošel jsi si celkem vážným zraněním. Měl jsi myšlenky třeba na to, že si zajistíš vzdělání a fotbal budeš hrát jen pro zábavu?
Bylo to pro mě nejtěžší období v mé fotbalové kariéře. Hodně lidí mi říkalo, ať se na fotbal vykašlu, že můžu dělat spoustu jiných věcí. Ale já si to moc nepřipouštěl. Fotbal bych hrál doteď, i kdyby to mělo být jen rekreačně. Studoval jsem Církevní gymnázium Německého řádu v Olomouci. Už od prvního ročníku jsem měl s rodiči dohodu, že si musím udělat maturitu. A klub také tlačí na hráče akademie, aby měli minimálně středoškolské vzdělání. Možná tě překvapím, ale když jsem byl zraněný, na školu jsem neměl tolik času. Byl jsem často na rehabilitacích, na návštěvách u doktora. Ale nakonec jsem odmaturoval. Dostal se do prostředí profi fotbalu. Jsem nadšený, jak to dopadlo. I přes to, že v dorostu jsem byl hodně zraněný, odehrál jsem zápasy za mládežnické reprezentace – turnaj a kvalifikaci na mistrovství Evropy ve věkové kategorii do 17 let, za dvacítku jsem hrál přáteláky proti Itálii a Nizozemsku.
Po tvém prvním zápase za Pardubice (gól na Bohemce) jsi dělal rozhovor pro O2 TV. Hodně se mně to líbilo, nešlo si nevšimnout dobrých vyjadřovacích schopností. Dokážeš si představit, že kdybys se neživil fotbalem, tak bys pracoval třeba jako tiskový mluvčí sportovního klubu?
Dík za pochvalu. Těžko říct, v té předchozí otázce jsem mluvil o tom, jak se dařilo skloubit střední školu s fotbalem a v té době jsem nepřemýšlel nad tím, co bych dělal, kdybych se neživil fotbalem. Nevím to i doteď, užívám si fotbalu, který mě hodně baví.
V zápasech nastupuješ na hrotu útoku nebo pod hrotu. Který post ti sedí lépe?
Vzpomínám rád na období, jak jsem začal hrát za Áčko Sigmy s Lukášem Julišem. Při útočných akcích jsem hrál na hrotu. Snažil jsem se chodit do soubojů, co nejvíce jich vyhrát a na balónu pak byl spíše Julda. Při bránění jsme si pozice vyměnili. Hrálo se mně s ním hodně dobře, vyhovovalo mi to.
Mládí vpřed!
Patříš v Sigmě k těm mladším hráčům jako třeba Kryštof Daněk, u kterého se mi líbí jeho snaha se zapojit do hry i když se mu třeba osobně nedaří…
Předně musím říct, že s Kryštofem jsme velcí kamarádi. Tady toto měl v sobě už od prvních dnů, co začal hrát za A-tým. Je zdravě drzý, nejen na hřišti, ale i v kabině. To se mně na něm hodně líbí. A hlavně je potřeba zmínit, že je hodně šikovný. Kdyby se choval tak jak se chová, ale neměl na to výkonnost, tak by to samozřejmě nefungovalo.
Jak to vidíš s možností zahraničního angažmá, pro vás, mladíky? Rovnou cizina, nebo přes přednější klub z ČR? Jaký máte oblíbený zahraniční klub?
Tak bude záležet na nabídce. Pokud přijde nabídka Sigmě přímo ze zahraničí, což si myslím že se i může stát, tak pro klub to bude super a klidně by šel rovnou. Máš ale pravdu v tom, že většinou hráči jdou do zahraničí přes ty mezistanice. Sparta, Slávie se snaží získat hráče, když jsou hodně mladí, zahraniční kluby toto hledisko moc nereflektují. Těžko říct, jak se naše fotbalová kariéra bude dále vyvíjet. Jeho nejoblíbenější tým je myslím Bayern Mnichov. V mém případě bohužel Barcelona.
A teď zpátky domů. Jak vypadalo tvé rozhodování v létě? Bylo víc nabídek? Kdo ti pomáhal se rozhodovat?
Nabídek jsem měl více. Diskutoval jsem to s rodiči, manažerem (Mojmíra zastupuje agentura pana Pasky International Sport management) a řekla si k tomu svoje i Sigma, která díky pozitivním zkušenostem z minulosti doporučila, abych si vybral Pardubice. Snažil jsem se zohlednit jakou bych mohl mít šanci odehrát co nejvíce minut, co je ode mě očekáváno a jaký fotbal Pardubice hrají.
Jaký fotbal chce tedy hrát trenér v Pardubicích?
Tak já myslím, že po nás chce, abychom byli fotbaloví, hráli po zemi, konstruktivně. Rozhodně žádný nakopávání dlouhých balónů, hodně soubojů. Teď se nám bohužel výsledkově nedaří, přičemž fotbal hrajeme dobrý, je to škoda (pozn.redakce, rozhovor vznikal 3 týdny zpátky). Ale v Pardubicích všichni pracujeme naplno. Tak aby se situace otočila v náš prospěch.
Jaký je tedy tvůj týdenní tréninkový plán?
Jako tým trénujeme většinou jednou denně, zbytek už je pak individuálně na každém hráči. Na fotbalovou techniku, střelbu si prodloužím trénink, odpoledne se mně věnuje kondiční trenér. Když jsem byl v Sigmě, tak jsem dojížděl do Přerova na individuální tréninky k panu Joslovi, ten teď dělá kondičního trenéra v Jihlavě. Jeho tréninky mě bavily a hodně posunuly. Většinu cvičení jsme dělali s balónem, a přitom to bylo fyzicky náročný.
Na Sigmě hodně lidem z fotbalové veřejnosti trochu vadí, že je to klub bez ambic. Vzhledem k podmínkám by klub měl mít vyšší cíle.
Já myslím, že ta ambice je jasná. Vychovat hráče, ty prodat a tímto postupem zajistit fungování klubu. A myslím si, že toto Sigma splňuje dobře.
Když máš čas, chodíš se dívat na nižší fotbalové soutěže? Třeba na nějaké svoje kamarády, s kterými jsi vyrůstal?
Teď když žiju v Pardubicích, ani mě to neláká. Když jsem měl čas na Prostějovsku, chodil jsem se dívat na kamarády v Klenovicích na Hané. Za Hanou Prostějov hraje doufám že můj budoucí tchán Jirka Novák (pozn. redaktora bývalý profesionální tenista), takže je také sleduji.
Mojmo díky moc za to, že jsi nám odpovídal. Doufáme, že se s tebou brzy střetneme zpět v dresu Sigmy. Nechť se ti i nadále daří.
