Tak jak nám Kuba Plšek určil, máme pro Vás připravený na dnešek rozhovor s Kubou Petrem. Měli jsme z tohoto rozhovoru malinko obavy, které sice Plša mírnil, ale moc jsme mu nevěřili. Přeci jen Kuba Petr je vyhlášený introvert. Ale musíme říct, že nakonec se Plšova slova naplnila a my si rozhovor užili, i když se málem ani neuskutečnil. Doufáme, že to budete mít stejně. Koneckonců se můžete dozvědět koho má Kuba Petr jako vzor, jak to měl doma před maturitou a třeba i to jaký má vztah z fanoušky.
Jak jsi se dostal k fotbalu?
Normálně jsem začal chodit do školy, no a tam nám dali nějaký letáčky náborový do Sigmy.
Mamka řekla, že tam půjdu, tak jsem šel a už zůstal. Tak nějak to začalo. Přesně si to už
nepamatuji.
A před tím jsi třeba nehrával fotbal, jak popisoval třeba Javor (Honza Javůrek, pozn.
redakce), kopáním si někde na plácku?
Spíš ne, já jsem prostě začal až potom náboru. Možná to bylo i tím, že nejsem z vesnice, tak
jsem nezačínal jako tihle borci.
A zkoušel jsi před tím nějaký jiný sporty, než jsi se dostal díky škole k fotbalu?
Ne, hned fotbal od začátku. Ale jinak jsem dělal všechno jako mí vrstevníci.
Měl jsi v rodině někoho, kdo tě k fotbalu vedl?
Fotbal dělal brácha, ale ten chytal. Co se týče fotbalu tak nikdo. Ale mamka dělala házenou a
taťka dělal volejbal. Takže sportovní vlohy tam určitě byly.
Ty jsi celou dobu byl v mládeži Sigmy, je vůbec něco, co by jsi o tom mohl říct?
Určitě, já začínal u pana Zbořila. A potom mě vedl pan Tököly a ten mi dal opravdu hodně. Ale
dorost jsem dost proběhl a přešel hned do dospělého fotbalu, do áčka.
Do první ligy jsi naskočil jako šestnáctiletý. Díváš se na to zpětně jako na chybu?
Nemyslím si, že to byla úplně chyba. Ale sám jsem cítil, že když jsem šel do toho áčka v
šestnácti, že jsem těm klukům nestíhal. Byl jsem jinak fyzicky vyvinutý. Zkrátka jsem
nestíhal. A zpětně to hodnotit těžko, no.
Rozumím, ale postavme to do roviny, že jsme 9 let zpět a ty by sis mohl zvolit – vběhnout na
pažit s prvoligovým áčkem anebo ještě rok, dva počkat v dorostu?
Tak kdyby to bylo takhle, asi bych ještě zkusil počkat rok nebo dva. Ale zase když vidím
ty kluky některý dvacetiletý kluky v áčku, kteří pravidelně nehrávají tak to je taky špatně. I když samozřejmě tohle je dost individuální, jak je kdo vyvinutý a tak.
S tím taky souvisí proslavené a tvé VELMI oblíbené přirovnání k Thierry Henrymu a velké
budoucí hvězdě. Myslíš, že ti to nějak uškodilo?
Kuba říká „Už je to tady!“ a dlouze se směje (pozn. redakce). Na to už jsem odpovídal milionkrát. To je věta která mě provází celou dobu. A já myslím, že
To bylo děsně nadhodnocený. Co k tomu mám říct?
Řekni jestli ti to uškodilo?
Já myslím, že mi uškodily úplně jiný věci, než tady tahle jedna věta.
A víš kdo tu větu pronesl? Já totiž myslel, že to byl Jirka Kubíčků, ale ….. (reportér nestíhá
dopovědět a Kuba odpovídá za něj, pozn. autora)
Pan Gusta Chromý to pronesl. To totiž bylo po mistrovství republiky, myslím, že ve starších
žácích. A tam jsem hrál dobře (spíš podle té věty to vypadá výborně, pozn. redakce). Pamatuju si, že pak to tehdy řekl.
Teď mě tak napadá, ptali se na tuhle tvou oblíbenou otázku na Slávii?
Ne, neptali. To se vlastně dost divím.
Také jsi měl dvakrát operovaný koleno a léčil jsi to pokaždé dva roky. Je tohle to, co ti
hlavně uškodilo?
To si myslím, že mě, potažmo mou kariéru ovlivnilo nejvíc. To první koleno jsem měl v
sedmnácti, což je podle mě doba, kdy je kariéra na startu. A když člověk rok nehraje, tak ho to
hodně ovlivní. A možná na to právě měl vliv ten můj brzký start v áčku. Ještě jsem nebyl dost
vyvinutý a měl jsem takovou zátěž, že to ta kolena nevydržela. Ale to je jen má domněnka.
No a podruhé to bylo vlastně v jednadvaceti. A taky to přišlo dost nevhod. Zrovna když se dařilo. Ale tam už to bylo jiný.
Brzdí tě tyhle zranění ještě? Dáváš si na to víc pozor?
To ani ne. Ale prostě operovaný koleno už nikdy není takový jako to zdravý. Ale to asi zná
každý kdo si to zažil.
Teď odskočíme trošku od fotbalu. Jsi jeden z hráčů, který má maturitu. Mě by zajímalo
jestli ještě nějak pokračuješ ve studiu?
Zatím jsem skončil s maturitou. Ale možná do budoucna. Chtěl bych, ale uvidíme.
A chtěl jsi jít na gymnázium?
No to chtěla mamka. Mě to bylo celkem jedno. Já jsem chtěl hrát fotbal. Ale přes to nejel vlak.
Mamka byla v tomhle velice přísná. Musel jsem si udělat maturitu a do té doby mě nenechala
žít.
Co znamená, že tě nenechala žít?
Měl jsem vojnu. V tomhle byla vážně hodně přísná.
Který jiný sport kromě fotbalu se ti líbí a sleduješ?
Chodím hodně na hokej se dívat. A co si rád zahraji, je tenis. Můžu se na něj podívat i v
televizi. Ale moc mě teda nebaví ženský. A co mě ještě baví, tak je ping-pong.
Takže tě baví pálky?
Jo,jo. Sice moc zručný nejsem, ale na tohle jo.
Jaký vidíš rozdíl mezi první a druhou ligou?
Druhá liga je spíš taková ostřejší, bojovnější. A když to vezmu z pohledu týmu, je to těžší tím,
že jsme favoriti. Každý tým se chce vytáhnout, každý proti nám úporně brání a není
jednoduchý je přehrát. I když si každý myslí, že musíme všechny převálcovat pět, šest nula.
Stačí se podívat na Budějovice, který minulou sezónu bojovaly až do posledního kola o
postup. A postoupily nakonec jen tak, tak.
V některém ze starších rozhovorů jsi mluvil o tom, že by si rád fotbal hrál někde na jihu
Evropy? Pořád to tak máš?
Trošku se to změnilo. Teda spíš to vidím realisticky. Jak se změnil fotbal. S české ligy je
velice těžké se někam dostat. Třeba Hušbauer, nejlepší střelec ligy, pomalu i hráč ligy a ještě
si v Cagliari pořádně nekopl. Spíš z tohohle hlediska. I když samozřejmě pěkný by to bylo,
nezměnilo se to, ale asi to není moc reálný.
A máš nějaký fotbalový vzor, nějakého hráče oblíbeného? Třeba toho Henryho?
Momentálně mým vzorem a nejoblíbenějším hráčem je Honza Navrátil.
A sleduješ třeba i jiný hráče, nebo třeba i sportovce z jiných sportů?
Už tak rok sleduji Mrázka, co chytá v Detroitu. Líbil se mi jak chytal za dvacítky na MS. Tak od té
doby ho sleduji. Klobouk dolů před ním, jak chytal to play-off.
S tím možná malinko souvisí, máš nějaký oblíbený zahraniční tým?
Jo mám, asi nejvíc fandím Liverpoolu.
A ty údajně i za Liverpool hráváš Fifu, třeba s Plšou. A údajně jsi býval lepší, ale už tě dnes
poráží. Tak jak to je?
Ze začátku to bývalo jednoznačný, teď už se to po dlouhé době naučil trošku. Tak už občas se
mnou aspoň remizuje.
Byl jsi někde na velkým fotbalovým utkání?
Byl jsem na lize na Bayernu a na LM na Chelsea. Ale to hráli s Nordselandem (tento tým
nikdo z redakce nezná :-D). To není žádný věhlasný mužstvo. Ale já jsem ve výběru zápasů
samozřejmě omezen tím kdy hrajeme my.
A líbila se ti víc atmosféra v Německu na lize nebo LM na Chelsea?
Jednoznačně v Anglii. Na Bayernu bylo moc lidí (každý zápas mají vyprodáno, pozn.
redakce), ale hukot byl větší na Chelsea.
Jaký je tvůj vztah s fanoušky v Olomouci?
Normální, nic proti nim nemám. Ale obecně si myslím, že to tady odchovanci mají hodně
těžký. A dá se říct, že to tady hráči nemají jednoduchý. Ale to je asi v celé republice. Prostě
když se daří, tak se tleská, ale velice rychle se zapomene na to dobrý. Třeba i po jedné chybě.
A hned se potom píská nebo nadává. Ale rád bych řekl, že mi přijde že kotel je spíš pozitivní.
A líbí se mi, jak za týmem stojí pořád.
Má na tebe při zápase vliv fandění?
Jo. Čím víc je lidí tím je to pro mě lepší. Když je večer plný stadion, tak se mi hraje lépe než
když hrajeme odpoledne a je málo lidí.
Teď jsi hrál ve třech mužstvech za poslední rok a půl. Slovácku, Slávii a Sigmě. Můžeš nějak
porovnat jak se ti hrálo před jednotlivými hledišti?
Já si myslím, že se to nedá úplně tak srovnat. Každý stadion má jinou akustiku a všude chodí
jiný množství lidí. Ale třeba na Slávii mě to dost překvapilo.
Sráží tě, když ti fanoušci v průběhu utkání nadávají?
Já to moc nevnímám. A navíc mám v poslední době pocit, že mě spíš podporují. Minimálně
teda Východní tribuna. A Západ mám daleko, tak tam nevím.
Jaký je vztah Kuby Petra k pyrotechnice?
To jde hodně mimo mě, to neřeším. Ale pokud to neublíží nikomu na stadionu, tak to k tomu
fotbalu asi patří. Je to vidět ve všech fotbalových soutěžích.
Koho bys nominoval pro příští rozhovor?
První jsem chtěl nominovat mého kamaráda Míšu Vepřeka, aby jste se dozvěděli, jak se
zpracovává balón nebo jak se dávají centry z jiné planety, ale nakonec jsem se rozhodl pro
mýho švagra Tomáše Zahradníčka.
A proč jsi se pro něj rozhodl?
Jak říkám protože je to můj švagr, teda vlastně budoucí. A taky aby se mohl s fanoušky
podělit o své pocity.
A jako vždy na závěr vzkaz fanouškům od Kuby Petra…
Editoval: JM
