Před poloprázdnými tribunami, za krásného jarního počasí, se v sobotu na Andrově stadionu odehrál předposlední domácí prvoligový zápas Sigmy, který přinesl kýžený výsledek znamenající udržení naděje na prvoligovou příslušnost i v příští sezóně.
Jablonec se momentálně soustředí na úspěch v domácím poháru, v lize mu už o nic nejde, takže trenér Frťala nepřekvapil, když na hřiště poslal hráče širšího kádru.
Trenér Jílek opět rovněž zamíchal sestavou, Michala Ordoše překvapivě nechal sedět a nahradil ho Jakubem Plškem, poprvé na jaře se v základu objevil nejlepší střelec Sigmy Tomáš Malec. Pokud byla Ordošova absence vyvolaná představou, že nastoupí až v průběhu a zvrátí vývoj utkání, tak to pak klobouk dolů před strategickým mistrovstvím trenéra Jílka. Vyšlo mu to. Pak by to ale chtělo ještě jednoho Ordoše do základu…
Prvních dvacet minut zápasu s Jabloncem se nesl v nekonečném vzájemném oťukávání bez jakéhokoliv náznaku šance. Změnu ve vývoji mohl přinést povedený centr Honzy Navrátil, kterým v malém vápně našel hlavu Martina Šindeláře a ten letos poprvé skóroval. Stal se už čtrnáctým hráčem Sigmy, který dal v této sezóně branku.
Bohužel vedení Sigma opět neudržela a ve druhém poločase se začínalo za vyrovnaného stavu.
Mezi 51. a 63.minutou se rozhodlo o osudu zápasu. Nejdříve trenér Jílek dvojím střídáním (překvapivě už po šesti minutách 2.půle) zcela změnil charakter hry, poté byl po druhé (a podle mě velmi přísné) žluté kartě vyloučen pravý bek Jablonce. Musím přiznat, že jsem z nominace sudích na tento zápas velké obavy, ale ty se kupodivu nepotvrdily. Asi nějaké erupce na slunci nebo co.
Vzápětí Sigma předvedla snad nejkrásnější akci jara. Šindelář parádní příhrou do křídla našel Navrátila a ten zacentroval opět neomylně. Ordoš si na zadní tyči důrazně našel míč a svým 61. ligovým gólem v kariéře resuscitoval šance Sigmy na záchranu. V tu chvíli se Sigma díky dvougólovému vedení Dukly (Praha) v Příbrami (Dukla, Marila či jak se to vlastně dnes jmenuje) poprvé dostala na průběžnou 14., nesestupovou, pozici!
Sigma byla po gólu ještě pár minut aktivní i díky tomu, že Jablonci krátce chyběl pravý bek a toho se snažil využít zejména Michal Vepřek. Jenže zhruba od 70.minuty už to byla z naší strany jenom křeč ( a to mnohdy doslova) a strach o výsledek. Ale historie se neptá… Byla by to katastrofa, kdyby se povedlo Jablonci vyrovnat, což se naštěstí nestalo. Jiný příběh se však odehrál v Příbrami…
SK Sigma Olomouc – FK Jablonec 2:1 (1:1). Branky: 27. Martin Šindelář, 53. Michal Ordoš – 43. Ondřej Mihálik. ČK: 61. Jose Antonio Romera. Rozhodčí: M. Paták. Diváci: 3621. Sestavy: SK Sigma Olomouc: Reichl – Hála, Šindelář, Radakovič, Vepřek – Navrátil, Plšek, P. Ševčík, Houska (51. Ordoš), Falta (87. Petr) – Malec (51. Mahmutovič). Trenér: Jílek. Tentokrát i sestava soupeře: Hrubý – Romera, Pernica, Beneš, Hybš – Rossi – Masopust (67. Karavajev), Pospíšil, Trávník (78. Tecl), Mihálik (57. Doležal) – Wágner. Trenér: Frťala. Jablonec dohrával sice v devíti hráčích v poli, ale třetina z nich byla útočníci.
Kalendárium 2.5.-8.5.:
3.5.1957 se narodil Alexander „Saša“ Bokij. Dalo by se u něj říct- přišel, viděl, zvítězil. První skutečná zahraniční posila, mimořádný hráč. Skončil v pětatřiceti kvůli zranění. Skvěle zapadl do Brücknerovy sestavy začátku 90.let a pomohl Sigmě přejít přes HSV až do čtvrtfinále poháru UEFA. 3.5. se rovněž narodili trenér Milan Bokša (*1951), Petr Čermák (*1963), střelec vítězného a postupového gólu v Třinci ve 30.kole ČNL v roce 1982, a Jakub Habusta (*1993).
4.5.1994 se narodil Petr Ševčík.
5.5.1956 se narodil Stanislav Skříček, jeden z pilířů obrany Sigmy počátku 80.let.
5.5.2011 se měl odehrát 1. semifinálový zápas Českého poháru 2010/2011 Slavia-Sigma. Na Slávii to tenkrát vřelo, nespokojení fanoušci protestovali proti vedení, protože vše směřovalo ke krachu Slavie. Zápas začal kvůli fanouškům na ploše s velkým zpožděním, nicméně se pak začalo hrát a Sigma šla Hořavou do vedení, Slavia z penalty vyrovnala. V poločase si to šli fanoušci s vedením opět vyříkat přímo na plochu a pak někteří dokonce vtrhli do V.I.P. prostor, vzápětí byla nasazena policie ČR a dav byl na ploše rozehnán zpět na tribuny. Zápas byl ukončen a později kontumován ve prospěch Sigmy.
Události uplynulého týdne:
Do Olomouce zavítal fanoušky mimořádně neoblíbený tým předsedy fotbalové asociace Miroslava Pelty. Jablonec měl letos určitě větší ambice, poslední dva roky intenzívně posiluje, ale v lize je to jen průměr. V týmu se to hemží samými exolomoučáky. V bráně Michal Bárta (po debaklu na Dukle ztratil pozici jedničky), v záloze Martin Pospíšil a Daniel Rossi. Na trase Olomouc-Jablonec se vždy jednalo o přestupovou jednosměrku, ovšem řízením osudu došlo k tomu, že v této sezóně sportovní vedení Sigmy přivedlo i jednoho hráče z Jablonce. Pavel Moulis se však zatím příliš neprosadil a o víkendu dokonce jen střídal za béčko. Nic proti tomuto chlapci, možná byl součástí nějakého barterového obchodu, možná úlitba Peltovi, ale jako posila se zatím nejeví. Nad přestupovou politikou Sigmy zůstává rozum stát již několik let.V útoku Jablonce se v závěru objevil i Martin Doležal, mnohými ještě stále považovaný za zrádce č.1. Jeho kauza je jistě všem dobře známá a při návratu na olomoucký trávník mu to fanoušci dali pocítit mj. bučením.
Naopak jiného bývalého hráče obou klubů fanoušci přivítali velkým aplausem a mohutným skandováním „Mííííša Hubník!!!“. Po sérii operací musel tento velký bojovník skončit s profesionálním fotbalem a tak se s ním oba kluby před zápasem rozloučily a předaly mu pamětní dresy. Podobný hráč Sigmě už hrozně dlouho chybí a je velká škoda, že mu zdraví nedovolí v pouhých 32 letech pokračovat v kariéře. Michale, velký dík.
Další díl o kapitánech Sigmy, díky absencím v základní sestavě posledních dvou, načal Marin Šindelář. Být kapitánem Sigmy je, zdá se, velká řehole. Je to pomalu jako místenka na lavičku (v lepším případě), což ale sympatickému stoperovi nepřeji. Škerle, Dreksa, Varadi, Rajnoch, Vepřek, Ordoš, Buchta a já nevím, kdo všechno ještě dělal naposledy kapitána týmu. Je vidět, jak se v Sigmě jen velice těžko hledá skutečná osobnost, odpovídající dlouhodobé výkonnosti, požívající navíc důvěry trenérů.
Plzeň získala definitivně 4. titul a na podzim je budeme sledovat v předkole Ligy mistrů a srovnávat s evropskou konkurencí. Předpokládám, že v úsilí o dosažení základní skupiny nebude mít žádnou nedovolenou podporu píšťalek a praporků, jako je tomu v domácí lize a bude fanouškům českého fotbalu přinášet spíše radost. To, co letos předváděli Limberský, Petržela a spol. za tolerance disciplinární komise plus komise rozhodčích, donedávna vedené paní Damkovou, to se hned tak nevidí. Titul slaví také Tomáš Hořava, Roman Hubník a Aidin Mahmutovič.
Ve stejném zápase v Plzni Baník potvrdil to, co se od něj už od podzimu čekalo. Zlepšené jarní výkony nepomohly nahradit totální podzimní kolaps a Baník je prvním sestupujícím do FNL.
Kdo ho doprovodí, se ukáže již během následujících dvou týdnů.
Našim soupeřům v boji o záchranu se dařilo sbírat po bodíku, pohříchu si všechny ohrožené týmy nechaly vyrovnání do poslední čtvrthodinky zápasů. V pátek vyrovnala Jihlava z ojedinělé akce 13 minut před koncem v utkání s Boleslaví, Zlín vyrovnal 6 minut před koncem na Slovácku, Příbram dokonce vlastním gólem Dukly vyrovnala až 3 minuty před konce, když ještě 23 minut před koncem prohrávala doma 0:2 a snižovala z penalty. Že Teplice vyrovnaly zápas se Spartou 4 minuty před koncem snad ve světle těchto výsledků už ani nikoho nemohlo překvapit. Pro Bohemians domácí remíza se Slavií je rovněž spíše zisk než ztráta.
Další kolo hraje Sigma v pátek na Dukle. Od postupu Dukly do ligy v roce 2011 hrála Sigma na Julisce 3x a ještě tam nedala branku…
Bez nějakých extra matematických modulů: na záchranu mohou Sigmě stačit dvě remízy a naopak nemusí ani dvě výhry. V tuto chvíli ještě nemusí stačit na záchranu ani 32 bodů, v tomto extrémním případě by sestoupila právě Dukla.
