Sigma letos po nějaké době zase začala sbírat plusové body na poli diplomacie vůči fanouškům. Letní představení posil na Horním náměstí včetně tiskovky a autogramiády patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme tady mohli od klubu ve směru k fanouškům zažít. Perfektní bylo spojení s Davidem Rozehnalem při uspořádání Zápasu století v rámci vcelku vydařených oslav 100 let klubu. Východní tribunu klub přejmenoval na Tribunu Karla Brücknera, důstojně tím dopředu oslavil jeho celoživotní přínos pro klub a v neposlední řadě udělal i vstřícný krok k fanouškům ze Sektoru S navrácením stupínku a povolením vlajek a vstupu většině fans, kteří byli dosud na „černé listině“.
Na poli sportovním je to však zatím docela bída. Sigma se těžce pachtí za body a trenéru Radoslavovi Látalovi se nedaří vtisknout týmu, léta zvyklému na kombinační styl hry, to co od něj sám očekává.
Jako každý trenér má svoje metody. A ne každému hráči mohou vyhovovat. Hráč nemusí být spokojen se zápasovým vytížením nebo s pozicí, na které hraje, když už hraje. U hráčů, trenérů, vedení a u fanoušků se s pokračující výsledkovou krizí prohlubuje frustrace a všem dochází trpělivost, začíná se panikařit a ani případný slušný výsledek už nedokáže zabránit tomu, aby někomu nepraskly nervy.
A pak už jen stačí málo, aby si fanoušek uvědomil, že je tady pořád ta stará „dobrá“ Sigma, která v reakci na prohlášení hráčů a trenéra do médií dokáže vydat jen jedno nic neříkající prohlášení a znovu nabídne některým fanouškům příležitost utvrdit se v tom, proč vlastně na ni nechodí. A zatímco si gólman Miloš Buchta v prohlášení na klubovém webu posypal hlavu popelem, že vlastně špatně pochopil rozsah svého zranění a omluvil se, Václav „Pilka“ Pilař s Radoslavem Látalem přes média řešili, jestli Pilař v týdnu trénoval kvůli drobnému zranění moc nebo málo, nebo tak akorát. Klub se celkem pochopitelně postavil za trenéra a Pilař má u áčka utrum. Dost fanoušků se ovšem postavilo za Pilaře a vůbec by jim nevadilo, kdyby s ohledem na dosavadní hru a výsledky skončil u týmu Radoslav Látal.
Já osobně bych byl nejraději, kdyby se celá věc urovnala inteligentněji. Ale šance, že by Václav Pilař a Radoslav Látal našli zase společnou řeč je docela malá. Doufal jsem, že Václav Pilař do zimy vychladne a znovu se o základ popere. A trenér Látal konečně najde nějaké smysluplný způsob, jak svoje myšlenky do hráčů vštěpit tak, aby předváděli solidní fotbal bez kolapsů. Oběma bych zkrátka dal ještě šanci. Nemůžu si pomoct, Pilař je sympaťák, bojovník a velký hráč, Látal byl totéž v bleděmodrém. Jako trenér by měl mít takového hráče na své straně a ne argumentovat tím, že se s ním klub taky kdysi nemazal. Vzájemný respekt by byl na místě.
Samostatnou kapitolou je reakce klubu. Opět jsme se přesvědčili o tom, že tyhle věci neumí s fotbalovou veřejností komunikovat. S hráčem se zamete do béčka, osobně se k tomu nikdo z vedení nevyjádří a místo toho se všichni schovávají za nějaké nicneříkající klubové komuniké. Vrcholem všeho bylo vystoupení kapitána Víta Beneše na pozápasové tiskovce s téměř všemi spoluhráči po boku, ve kterém se trenéra zastal. Tak to byla jedna z nejbizarnějších věcí, kterou jsem v klubové historii viděl. A že jsem jich za ty desítky let viděl. Mám velký problém uvěřit tomu, že to měli hráči ze své hlavy. Celá „kauza“ se tak posunula z pozice Pilař vs. Látal do Pilař vs. celá kabina.
Zachytil jsem pár reakcí lidí z mého okolí, kteří mají o Sigmě povědomí spíš z jejich afér v minulosti. Opět si ťukají na čelo, co to má všechno znamenat. A to je špatně. Zase jsme všem ostatním pro srandu králíkům, klub i jeho nešťastní fanoušci.
A podle hesla „Každý chvilku, tahá pilku“ ani reakce Václava Pilaře na sebe nenechala dlouho čekat. Jeho vyjádření na rozdíl od těch předchozích na klubovém webu nenajdeme. Pochopil jsem ho tak, že si myslí, že si všichni jeho slova špatně vyložili. Nyní je na jeho agentovi, aby s vedením Sigmy jeho situaci vyřešil. Tak věřím, že to klapne a Václav Pilař zůstane, v kabině si to nějak srovnají, horké hlavy vychladnou a karavana pojede dál.
Na celé té mediálně vděčné akci je jediným pozitivem to, že je definitivně pryč doba, kdy klub nepřiměřeně až hystericky reagoval na poznámky fanoušků na sociálních sítích. Alespoň nic tak zvláštního jsem nezaznamenal. Reaguje, dá se říct, opačně. Čili vůbec. Pozice mrtvého brouka, nebudeme se vyjadřovat. Tečka, nazdar.
A tak krátce ještě k zápasu s Libercem.
Ve velmi chladném počasí dorazilo jen pár stovek diváků. Oficiálně nás bylo 2816. Subjektivně jsem měl spíš pocit, že podle tohoto čísla musela být v hledišti po celý zápas tak polovina diváků někde na párku.
Trenér Látal sestavu musel změnit jen kvůli čtyřem kartám Václava Jemelky a tak po delší době hrál Jan Štěrba, kterého Musa řádně proháněl. Na hrotu dostal šanci poprvé v základní sestavě Mojmír Chytil a řekl bych, že ji chytil pořádně za pačesy.
Kvůli kartám chyběl na lavičce Radoslav Látal, první ligový zápas si tím pádem odkoučoval jeho asistent Jiří Neček. A byla to vítězná premiéra, o kterou se postaral svým třetím ligovým gólem Michal Vepřek. Sigma konečně využila chybu soupeře. David Houska ještě na útočné půlce vybojoval zpět ztracený míč, posunul ho Šimona Faltu, který pravačkou ve vápně našel Mojmíra Chytila. Ten si míč pustil do hloubky vápna a s přehledem našel na zadní tyči volného Michala Vepřeka, pro kterého z metru nebyl problém trefit prázdnou bránu. Vynikající práce od všech. Do té doby to ovšem byl strašná podívaná, plná zbytečně ztracených míčů. A pak už vlastně také. Statistici sice zaznamenali tři střely Sigmy na branku, ale kromě té gólové mě žádná z nich v hlavě neutkvěla. Liberec s vědomím jednogólové ztráty byl daleko nebezpečnější a paradoxně to byl právě Slovan, který se dostával do brejků. Naštěstí pátý nejproduktivnější tým v koncovce selhal a Aleš Mandous vychytal i díky neschopnosti soupeře druhou nulu po sobě. Výborně hrál až do svého zranění Mojmír Chytil, pochválím Michala Vepřeka za gólový náběh a tradičně Víta Beneše.
- kolo, Fortuna liga, základní část, sobota 30/11/2019, 14:30, Andrův stadión: SK Sigma Olomouc – FC Slovan Liberec 1:0 (1:0). Branka: 14. Vepřek. Rozhodčí: Denev – Blažej, Koval. ŽK: Plšek, Zmrzlý – Potočný, Breite, Karafiát. Diváci: 2816. Olomouc: Mandous – Sladký, Štěrba, Beneš, Vepřek – Zmrzlý – Zahradniček (90.+2 Hála), Houska, Plšek, Falta – Chytil (51. Yunis, 73. González). Trenér: Neček. Liberec: Nguyen – Mikula, Kačaraba, Karafiát, Hybš – Oscar (89. Chaluš), Mara (81. Mara) – Malinský, Breite, Potočný (65. Pešek) – Musa. Trenér: Hoftych.
Pro rozhodčího Alexe Deneva to byla prvoligová premiéra a dá s říct, že ji zvládl. Jen tak dál.
Smůla v zápase provázela oba útočníky. Mojmír Chytil dohrál poločas se zraněním a střídající Jakub Yunis stačil uhrát jen 22 minut, než se zranil taky. Nejen z tohoto důvodu pokračuje střelecká mizérie hráčů, kteří by to měli mít v popisu práce. Klasický útočník dal gól naposledy před více než dvěma měsíci Slovácku a to Martin Nešpor. Ve stejném zápase pak zvyšoval na 2:1 Šimon Falta. Od té doby Sigma odehrála 7 zápasů, vstřelila v nich šest branek. Z toho si dal soupeř jednu vlastní a jednou skóroval nejlepší střelec Sigmy Jakub Plšek. O zbytek se postarali obránci! Sice se říká, že je jedno, kdo ten gól dá, ale aby ofenzívní hráči (nejen útočníci) jednotně prokazovali takovou neschopnost, to už snad není možné ani z hlediska matematické pravděpodobnosti. Pak se nedivme, že se osm zápasů v řadě nevyhrálo. Nejvtipnější při tom všem je, že jsme stále v první desítce na dohled od mistrovské skupiny.
Na závěr podzimu máme solidní los, který by Sigmu mohl udržet ve středu tabulky. V Karviné by měla být schopná Sigma vyhrát. Přes veškerou kritiku má tým neuvěřitelnou schopnost vydolovat body i v zápasech, ve kterých jde všechno proti nim, bez ohledu na postavení soupeře v tabulce. A samozřejmě to platí i naopak. Proto mi tři body nepřijdou jako nějaká nereálná vize. Ale víme, že doma Sigma s Karvinou nezvládla prakticky vyhraný zápas.
