Viditelně rozladěný z čerstvé prohry s Baníkem byl čtyřiadvacetiletý stoper Pavel Dreksa. Ve svých vyjádřeních nešel pro ostré slovo daleko, ale pro zachování kultury těchto stránek vám přinášíme lehce uhlazenou verzi.
Odkud pocházíš, a jak vzpomínáš na mládí?
Já jsem z vesnice kousek od Prostějova – z Hrubčic, což je asi sedm kilometrů od Prostějova. My jsme bydleli v rodinném baráku asi dvacet metrů od hřiště, to jsem tehdy chodil asi do druhé do třetí třídy. Takže tam jsem trávil své začátky, hrál jsem tam fotbal, ale nikdy jsem tam neměl registračku. Asi od šesti let mě táta přihlásil do Prostějova, takže jsem dojížděl tam, dá se tedy říct, že jsem tam odchovanec.
V kolika letech jsi měl první registračku?
To bylo právě v těch šesti letech, kdy jsem šel do druhé třídy, a když jsem začal hrát za ten Prostějov.
Jak dlouho jsi vydržel v Prostějově?
Hrál jsem tam asi do čtrnácti let, zhruba do konce žáků, a pak jsem šel sem do Olomouce. Mě si sem vybral trenér Fišar, začal jsem tady chodit na školu. Tehdy jsem chodil na Reálné gymnázium naproti Belmondu, dnes je to tuším církevní gymnázium. Bylo to sportovní gymnázium, měli dobrou spolupráci se Sigmou, v hodně věcech nám ve škole vyhověli.
S jakými spoluhráči ses potkal v olomouckém dorostu?
Já jsem hrál s ročníkem 89, tam byl tehdy Tomáš Pospíšil, Kuba Heidenreich…, pak jsme přeskočili o jednu generaci výš, když jsme vyhráli dorostenecký titul a hráli jsme s Radimem Nepožitkem, nebo Tomášem Hořavou. To byly výborné časy, měli jsme super mančaft, hodně z těch kluků si vytáhl do Áčka trenér Psotka, ale zase málo borců se v té lize udrželo.
Tebe si do Áčka vytáhl který trenér?
Když Sigma začínala hrát evropské poháry, tak si mě vytáhl trenér Psotka, to bylo dobré – neměl jsem ani jeden ligový start a začínal jsem doma s Reykjavíkem. (předkolo Evropské ligy, pozn. red.) Až za týden potom, co jsem debutoval v pohárech, jsem nastoupil poprvé taky v lize.
Vzpomeneš si na onen první ligový zápas?
Můj první zápas byl na Bohemce, to byl Střížkov, hrálo se na Strahově. Vyhráli jsme 2:0, ale byl to divný zápas, jako slepý s hluchým, ten zápas nebyl nic moc. U nás to bylo způsobeno tím, že jsme přiletěli z toho Reykjavíku ve čtvrtek a hrálo se v neděli, tehdy jsme přiletěli snad v 7 ráno, pak zase cestování zpátky do Prahy, bylo to velmi únavné, ale vyhrálo se 2:0.
Je ti teprve 24 let, přesto jsi jeden ze služebně nejstarších hráčů v týmu. Na co nejraději vzpomínáš?
První úžasný zážitek byl zápas na Evertonu, moc jsem si ho užil, bylo tam asi 30 000 lidí, člověk ten fotbal vnímal úplně jinak. Bylo to beze strachu, nebylo to jako v divadle, bylo to super. A druhý zážitek jednoznačně – co jsme vyhráli pohár, tak to byla radost, euforie, nadšení. To jsem si mohl říct – tohle je to, proč to hraju.
Hrál jsi někdy i za jiný klub než za Sigmu?
Byl jsem půl roku v Ústí a půl roku v Baníku Ostrava na hostování. Když jsem šel do Ústí, tak jsem byl trochu zklamaný a naštvaný, že odcházím, ale když si to vezmu zpětně, jsem moc vděčný, že jsem mohl odejít z tohoto klubu a přičuchnout k něčemu jinému. Člověk potom vnímá fotbal z úplně jiné stránky, protože před tím jsem byl pořád v jednom klubu, jenom v jedné rovině, měl jsem pořád stejné podmínky. Potom jsem šel do Baníku, takže jsem byl jednou v Čechách, jednou ve Slezsku, člověk zkrátka ten fotbal rozlišuje potom úplně jinak. Jsem moc rád, že jsem se pro to rozhodl. I když mě to moc neposunulo fotbalově, tak psychicky určitě mi tato hostování pomohla.
Sleduješ fanouškovskou scénu, která k fotbalu nerozlučně patří?
Samozřejmě sleduju, ovšem ne při zápase, to se soustředím na svůj výkon. V kotli mám spoustu kamarádů, znám se s nimi, takže mám na to jiný náhled, oni mi řeknou svůj názor. Já na olomoucký kotel mám ten názor, že je momentálně střed až horší střed ve fanouškovských táborech v lize. Když jsme hráli včera, tak jsme to zajebali, ale Baníkovci tady byli doma. Já chápu, že borci tady něco bojkotovali, ale ti normální lidi se vůbec nepřidali na naší stranu, ani když jsme vedli dva nula. Slyšel jsem co se dělo na hlavní tribuně a nechápu, jak někdo může dopustit, aby na naší hlavní tribuně bylo dvě stě fandících Baníkovců. Byl jsem z toho hodně rozčarovaný a teď, když si člověk sype popel na hlavu, tak vnímá i to okolí a je to hodně rozpačité.
A kde si myslíš, že jsou nejlepší fanoušci v zahraničí?
Mě se se strašně líbí třeba Olympiakos, zkrátka ti horkokrevní. Asi spíš to Řecko, kromě Olympiakosu asi ještě Panathinaikos, AEK Athény…
Co se ti na fanoušcích nejvíc líbí?
Mně se nejvíc líbí ty chorea. Strašně se mi teď líbilo, jak v Plzni udělali transparent: Vítáme novou posilu Peltaven, jakože zdravili nového finského hráče. Když má nápis apod. smysl, hloubku a legraci, tak se mi to hodně moc líbí. Zažil jsem i hodně hokejových utkání a i tam jsou pěkné kousky, třeba Komeťáci, nebo i další, je super, co fanoušci dokáží vytvořit.
A co pyrotechnika?
Tož, když mi to hodí na hřiště a smrdí to, tak mě to sere. Já nejsem zrovna člověk, který by pyrotechniku vyhledával a fandil tomu, ale na druhou stranu se mi moc líbilo, když asi v roce 2007 nebo 2008 kluci osvětlili celou severní tribunu. To bylo hezké, to zase jo, ale ať mi to nehází na hřiště. Když je to na tribuně a kontrolované, tak je to super, ale jinak ne.
Co říkáš na represe svazu vůči fanouškům, což byl také jeden z důvodů pondělního bojkotu?
Mám to říct slušně? Když si parta borců jednoho dne řekne, že se nebudou řvát jejich jména, a stopnout kvůli tomu zápas, to mi připadá jako blbost. Mně se to nelíbí, hrajeme na Slovácku a třikrát se nám přeruší zápas, kvůli tomu, že se tam řve, že někdo je č…k. Na mě když někdo řve, že jsem p…a, tak se tomu zasměju. Kvůli mně taky nikdo nestopne zápas, když na mě zařvou Drekso, ty č….u, kam to kopeš, nikomu to nevadí, tak kde to jsme? Když se bude řvát Pelta ven!, nebo to druhé, tak se stopne zápas, ale Baník pi..o, nebo jude Slavie, tak to najednou nikomu nevadí. Jsou to věci, které mi hodně vadí. Chápu proto ten bojkot, ale ukázalo se, že i těch „třicet“ lidí, když tady není, tak je to strašně moc znát a cítit. Ti ostatní lidi se nejenom že nepřidají, ale fandí snad druhému týmu. To je ale celkově atmosféra, která je poslední dva roky totálně proti klubu, i proti těm hráčům, teď myslím hlavně západní tribunu. Nemyslím kotel, potažmo východní a jižní tribunu, ti jsou pozitivní.
Jak vidíš své další olomoucké působení? Máš nějaký oblíbený klub, kam by ses chtěl dostat?
Já se hlavně považuju za Olomoučáka, mám to tady strašně moc rád. Olomouc jako město mi hodně přirostlo k srdci, ale fotbalový život je takový, že nikdy nevíš, kam povedou další kroky. Taky nevím, nakolik je klub spokojený s mými výkony, ale zase nejsem snílek. Nemám žádný klub, kam bych rád odešel, neřeším nějaké přestupy do Německa, nechávám to prostě na osudu.
Myslíš, že v Olomouci se po sezóně udělají velké změny?
To bude samozřejmě závislé na tom, jak to dopadne, když na tom nejsme teď vůbec dobře. Druhý předpoklad je, kolik tady bude peněz, a na kolik bude vedení schopno přivést nové kvalitní hráče. Za poslední dobu se tady ale udály velké změny, mančaft se strašně moc proměnil. Když si vzpomenu, ještě před rokem a půl jsme tady hráli v určité sestavě, týmy se válcovaly a teď se podívám do šatny, a hrají z toho třeba tři čtyři lidi, možná pět… Je to strašně málo a člověk se nemá o co opřít.
Říkal jsi, že ti Olomouc přirostla k srdci. Co máš na Olomouci, potažmo Hané rád? Jak se díváš na mentalitu lidí?
K mentalitě lidí bych se raději nevyjadřoval. Líbí se mi dostupnost města, líbí se mi centrum, věci kolem bydlení, hospůdky, místa na grilování apod. Co se týče lidí – poslední roky jsem žil v oblacích, ale teď, když se hraje o tu záchranu, tak jsem poznal, kolik lidí nám to strašně nepřeje, abychom se v té lize zachránili. Ukazuje to charakter lidí, zášť, a takové lidi si držím od těla, protože s nimi nechci mít co do činění.
Na závěr jim můžeš něco přímo vzkázat.
Kolem klubu se vytvořila bublina, že se tomu klubu, ani hráčům na hřišti zkrátka nepřeje to dobré. Je to ponaučení do budoucna, že se to může takhle proměnit. Hlavně ať si každý začne u sebe. Blíž bych se k tomu nevyjadřoval, jenom bych řekl, že kotel nám nikdy nic zlého nepřeje.
Pokud máte vysněného hráče, trenéra, nebo funkcionáře, tak nám napište buď zde do komentářů, nebo na našem facebooku.
