Třetí březnovou neděli se Sigma se Sigma představila v Jablonci, od roku 2007 známého jako Peltovice. Zápas se odehrál ve velmi nevlídném počasí, které však nám fanouškům nezabránilo, abychom jeli svůj tým podpořit. Ale nejprve popořádku.
Přibližně v 10:00 vyjel z nejznámějšího olomouckého stanoviště autokar s nejvěrnějšími fanoušky, kteří obětovali svůj volný čas a energii, aby Sigmu dotlačili pokud možno k nějakému bodíku a dobrému výkonu. V autobuse vládla tradičně výborná atmosféra, podpořená příležitostnými eskapádami, kupříkladu plastiková ovce, která má srdce na správném místě. Do Jablonce jsme dojeli zhruba třicet minut před začátkem utkání, čehož bylo využito k vydatnému občerstvení a vyvěšení velkého počtu vlajek.
Nejsem zde od toho, abych hodnotil zápas z hlediska kvality, přesto se nemohu zbavit pocitu, že celý zápas významně ovlivnily povětrnostní podmínky. Foukal nárazový vítr, který vracel míče za letu zpět k „odesílateli,“ podmáčené hřiště místy hraničilo se způsobilostí k utkání první ligy. V prvním poločase, kdy Olomouc hrála proti větru, a tedy v podstatě proti dvanácti hráčům, si nevypracovala prakticky žádnou šanci, naopak Jablonec hrozil díky krátkým přihrávkám a důrazu. Nejdůležitějším momentem tak byl gól domácích, po chybě naší obrany.
I přes to, že naši chlapci moc fotbalové krásy nepředvedli, fandilo se celý poločas vytrvale, v počtu +- 40 kusů, když kromě autobusu dorazily posily i autem. V akci byl buben, který podkreslil fandění, pozdravili jsme i Míru Peltu… Pokud se vůbec dá mluvit o fandění ze strany Jabloneckých, tak slyšet byl pouze klasický pokřik po střele, nebo odpískání faulu sudím proti nám. Pobavily nutné propriety domácích – řehtačky… BRAVO! 🙂
Ve druhém poločase tedy Sigma útočila po větru, ten se však v porovnání s první půlí jaksi záhadně utišil. Poručil Míra větru dešti? Náš tým vstoupil do poločasu aktivně, mezi 50. – 60. minutou si vytvořil tlak, který však jednak nezužitkovala, a jednak jej Jablonec rozmělnil. Obraz hry se oproti poločasu prvnímu příliš nezměnil, snad jen naši drželi míč častěji na svých kopačkách. Snaha našeho týmu byla odměněna v samém závěru poločasu, kdy v 87. minutě skóroval ze skrumáže Kuba Rolinc, kterého jste v hlasování zařadili do vaší ideální sestavy. Zdálo se, že zápas skončí jako před týdnem s Boleslavi, to bychom však nesměli hrát v království vládce Miroslava. Ihned po inkasovaném gólu se Jablonec pustil do útoku, jehož výsledkem byla událost, se kterou už každý fanoušek Sigmy v zápase s Jabloncem počítá v předzápasových polemikách – sudí Jílek velmi nečekaně odpískal penaltu pro domácí. Ti, již mnohokrát vyzkoušenou dovednost, úspěšně proměnili, a tak všechny body zůstaly na stadionu mezi hvozdy.
Druhý poločas byl z naší strany ještě lepší než ten první, dílem i aktivitou hráčů, kteří se tlačili za gólem. Povedený byl desetiminutový pokřik „modrobílí do boje“, odpovídačka s Jabloneckými, kdy jsme znovu slušně pozdravili našeho milovaného a respektovaného fotbalového bosse, v závěru se do akce dostala i Dita. Naše naděje se vyplnily těsně před koncem, kdy si každý myslel, že díky gólu Rolince si domů odvezeme cenný bod. Jak už však bylo řečeno, osud, či spíše jasně instruovaný rozhodčí Jílek, tomu chtěli jinak. Objektivně musím uznat, že celá situace se odehrála daleko od nás, ale odpískat penaltu v 90. minutě, ihned po gólu Sigmy, to se může stát pouze na třech ligových stadionech… Do Olomouce jsme dorazili kolem 10-té hodiny, notně roztrpčeni. Ještě na závěr vám dlužím velmi humorný údaj o návštěvě na stadionu. Pokud byla skutečně přítomna alespoň polovina z nahlášených 2 035 diváků, tak Sigma už letos vyhraje titul, za rok Ligu mistrů, a v politice se přestane krást. (mva)
